Ostatní

K zámečku se dostanete když z Valtice vyrazíte směrem na Lednici. Před fotbalovým hřištěm odbočte doleva a po necelých 200 metrech jste u zámečku. Před budovou zámečku je plot, ale zámeček se dá obejít dokola.

Do druhé světové války bývala na Babím lomu na jeho nejvyšší části dřevěná rozhledna, která v jejím průběhu zanikla. Teprve v roce 1958 se začalo uvažovat o stavbě nové betonové rozhledny na jižním vrcholu, kde kdysi stával dřevěný altán. Dokončení a slavnostní otevření 15. metrové věže podle návrhu architekta Mojmíra Korvase bylo symbolicky 15.5.1961.

Vodní nádrž Vranov (též Vranovská přehrada) byla vybudována na řece Dyji v blízkosti městečka Vranov nad Dyjí v letech 1930–1933. Hráz přehrady je vysoká 60 m a v koruně je dlouhá 292 m. Vzniklá přehrada je dlouhá asi 30 km a zasahuje až pod hrad Bítov do údolí Želetavky. Podle rozlohy je desátá největší v České republice. Přehrada slouží vedle energetických a vodárenských úkolů k rekreaci. Rekreační střediska se koncentrují do okolí Vranova nad Dyjí, Bítova a Podhradí nad Dyjí.

Národní park Podyjí je dosud jediným moravským národním parkem. Byl vyhlášen ke dni 1. července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. v nejcennějších oblastech bývalé CHKO Podyjí (tato CHKO byla vyhlášena roku 1978 na rozloze 103 km²). Národní park Podyjí je se svou rozlohou nejmenším národním parkem v České republice. Na dolnorakouské straně na něj navazuje Národní park Thayatal. Jeho celková rozloha je 63 km čtverečních. Nejvyšší bod má nadmořskou výšku 536 m n. m. Nejnižším bodem je 207 m n. m. Park je zalesněn z 84 %, kromě běžných lesních porostů se zde vyskytují mnohé vzácné dřeviny a hlavně endemický jeřáb muk hardeggský. NP Podyjí se rozkládá podél řeky Dyje protékající 40 km dlouhým, hlubokým meandrovitým údolím mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Na jihovýchodním okraji NP se na spojnici Znojmo - Hnanice nalézá unikátní pásmo stepních vřesovištních lad. Vřesoviště na východním okraji národního parku Údolí řeky Dyje má kaňonovitý charakter a Dyje zde vytváří mnoho meandrů lemovaných skalními útvary a kamennými moři. Na již vyhlášený Národní park Podyjí navázalo v roce 2000 vyhlášení Národního parku Thayatal na rakouské straně hranice. Území NP Thayatal navazuje bezprostředně na území NP Podyjí na české straně. Hodnoty parku spočívají v jedinečné geomorfologii a celkové zachovalosti dyjského kaňonu. Najdeme zde 42 km téměř neobydleného říčního údolí – je to nejzachovalejší a nejméně dotčené říční údolí v Česku. Vraní skála Obdobná údolí byla totiž zničena např. výstavbou přehrad, nebo chatovou zástavbou. Za svou zachovalost Podyjí vděčí především terénu a poloze na hranicích a také existenci hraničního pásma v 50. – 80. letech. Neexistují zde žádné funkční stavby - pouze na rakouské straně malé městečko Hardegg, kde zároveň sídlí správa rakouského parku. Podloží parku je převážně tvořeno Českým masivem – což je pevné a velmi staré podloží, jeho východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Nejvýznamnějším procesem ve formování krajiny bylo rychlé zařezávání Dyje do krajiny v třetihorách, do hloubky 100 – 200 metrů, a mrazová modelace krajiny v blízké geologické minulosti. Vyskytují se zde skalní amfiteátry, srázné stěny, meandry i pseudokrasové jeskyně. Typické jsou pro Podyjí rozsáhlá kamenná a balvanitá moře s typickou faunou a florou.

Když při toulkách znojemským okresem uhnete u borotické kapličky vlevo, dostanete se na silnici, která je zkratkou do Lechovic a pokud po ní pojedete dál, a kousek za vesnicí se hned na první odbočce dáte vpravo, sjedete na krásnou asfaltovou cestu končící až po několika kilometrech u loveckého zámku Allein. Zámek nechal v romantickém stylu švýcarských alpských chat vystavět již na počátku 19. století bývalý držitel jaroslavického panství Petr Braun. Jako lokalitu pro výstavbu svého občasného sídla si vybral odlehlé místo od veškeré civilizace uprostřed lesů. Zámku také proto dal zcela příznačné jméno – Allein, což v českém překladu znamená Samota. Již od doby svého vzniku sloužil objekt výhradně jen k loveckým účelům a k potřebám majitelů panství při jejich vyjížďkách na koních a při panských honech. Stejné poslání měl zámek i v následujících letech. Když po skončení 2. světové války přešla stavba ze soukromých šlechtických rukou do vlastnictví československého státu, čekaly Allein stavební úpravy. V závěru druhé poloviny 20. století se tak z loveckého zámku stalo rekreační středisko státních lesů. Nejenom šlechtě, ale i tehdejším mocipánům se mimořádně odlehlá a utajená poloha líbila a zámek Allein se stal oblíbeným místem jejich oddechu. Lesům zámek zůstal i po sametové revoluci a po drobné změně účelu je Allein v současnosti spíše mysliveckou stanicí s chovem bažantů a koroptví než rekreačním střediskem. Dnes má zámek Allein podobu jednoduché obdélné budovy se sedlovou střechou a vysokými štíty. K hlavní obytné části patří ještě jedna drobná stavba, do níž je soustředěno hospodářské a technické zázemí zámku. Zámek Allein, někdy označovaný jako České Křídlovice, není veřejně přístupný, a protože je účelově využíván jako bažantnice, je v čase odchovu a vyvádění mláďat omezen vstup i do okolních lesů.