Skanzen

Žermanická přehrada je údolní nádrž na řece Lučině u Žermanic. Byla vybudována v letech 1951 až 1958 pro zásobení ostravského průmyslu provozní vodou. Na hráz bylo spotřebováno 116 600 m³ betonu. Je dlouhá 314 m a vysoká 38 m. Vodní plocha zabírá 248 ha a celkový objem přehrady činí 25 300 000 m³ vody. Maximální hloubka je 28 m. V důsledku stavby přehrady byly zatopeny vesnice Horní a Dolní Soběšovice.

Slezská Harta je údolní nádrž na řece Moravici u osady Slezská Harta. Stavba byla zahájena v roce 1987 a dokončena v roce 1997. Napouštění nádrže začalo počátkem roku 1996 a bylo ukončeno již v roce 1998 kvůli katastrofickým povodním v roce 1997. Podle rozlohy je devátá největší v České republice.

Vodní přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně patří k vyhledávaným stavebně-technickým památkám, loni ji navštívilo více než 60 000 lidí. Kvůli opravám horní nádrže ji ale ČEZ musel dočasně uzavřít, z bezpečnostních důvodů omezil provoz také na turistických stezkách v okolí přehrady. V energetické soustavě mají Dlouhé Stráně funkci jak při využití přebytku energie, která slouží pro přečerpání vody z dolní do horní nádrže, tak v období nedostatku energie, kdy elektrárna může během jedné minuty začít vyrábět elektrickou energii a dodávat ji do sítě. Je tak zásobárnou energie s okamžitým využitím. Spuštění jaderné elektrárny trvá několik dní, tepelná elektrárna se rozjíždí na plný výkon několik hodin. Mezi dolní a horní nádrží elektrárny Dlouhé Stráně se potrubím o délce 1,5 km přečerpává voda řeky Divoká Desná. Horní nádrž byla totiž zbudována v masivu Mravenečníku, který dosahuje nadmořské výšky 1342 m. Stavba elektrárny, jejíž podobu vytvořil architekt Ladislav Konečný, začala v roce 1978. Do provozu byla uvedena o 18 let později.

Vodní nádrž Šance je údolní přehradní nádrž na horním toku řeky Ostravice v Moravskoslezských Beskydech, vybudovaná v letech 1964 až 1969. Název je odvozen od vrchu Šance (576 m) na levém břehu poblíž hráze. Při stavbě přehrady byla mj. zatopena centrální část obce Staré Hamry a zrušena železniční trať v úseku Ostravice-Bílá; silnice do Bílé musela být přeložena na estakádu ve svahu nad levým břehem. Hlavním účelem přehrady, situované pod řídce zalidněnou oblastí uprostřed Beskyd, je v současnosti shromažďování zásob pro výrobu pitné vody v úpravně Nová Ves ve Frýdlantu nad Ostravicí. Nádrž proto podléhá hygienické ochraně a koupání i jiné rekreační aktivity jsou v ní zakázány. Důležitým vedlejším využitím je regulace průtoku a ochrana před povodněmi.

Národní park Podyjí je dosud jediným moravským národním parkem. Byl vyhlášen ke dni 1. července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. v nejcennějších oblastech bývalé CHKO Podyjí (tato CHKO byla vyhlášena roku 1978 na rozloze 103 km²). Národní park Podyjí je se svou rozlohou nejmenším národním parkem v České republice. Na dolnorakouské straně na něj navazuje Národní park Thayatal. Jeho celková rozloha je 63 km čtverečních. Nejvyšší bod má nadmořskou výšku 536 m n. m. Nejnižším bodem je 207 m n. m. Park je zalesněn z 84 %, kromě běžných lesních porostů se zde vyskytují mnohé vzácné dřeviny a hlavně endemický jeřáb muk hardeggský. NP Podyjí se rozkládá podél řeky Dyje protékající 40 km dlouhým, hlubokým meandrovitým údolím mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Na jihovýchodním okraji NP se na spojnici Znojmo - Hnanice nalézá unikátní pásmo stepních vřesovištních lad. Vřesoviště na východním okraji národního parku Údolí řeky Dyje má kaňonovitý charakter a Dyje zde vytváří mnoho meandrů lemovaných skalními útvary a kamennými moři. Na již vyhlášený Národní park Podyjí navázalo v roce 2000 vyhlášení Národního parku Thayatal na rakouské straně hranice. Území NP Thayatal navazuje bezprostředně na území NP Podyjí na české straně. Hodnoty parku spočívají v jedinečné geomorfologii a celkové zachovalosti dyjského kaňonu. Najdeme zde 42 km téměř neobydleného říčního údolí – je to nejzachovalejší a nejméně dotčené říční údolí v Česku. Vraní skála Obdobná údolí byla totiž zničena např. výstavbou přehrad, nebo chatovou zástavbou. Za svou zachovalost Podyjí vděčí především terénu a poloze na hranicích a také existenci hraničního pásma v 50. – 80. letech. Neexistují zde žádné funkční stavby - pouze na rakouské straně malé městečko Hardegg, kde zároveň sídlí správa rakouského parku. Podloží parku je převážně tvořeno Českým masivem – což je pevné a velmi staré podloží, jeho východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Nejvýznamnějším procesem ve formování krajiny bylo rychlé zařezávání Dyje do krajiny v třetihorách, do hloubky 100 – 200 metrů, a mrazová modelace krajiny v blízké geologické minulosti. Vyskytují se zde skalní amfiteátry, srázné stěny, meandry i pseudokrasové jeskyně. Typické jsou pro Podyjí rozsáhlá kamenná a balvanitá moře s typickou faunou a florou.