Vodní dílo

Chýnovská jeskyně je národní přírodní památka ležící v katastrálním území obce Dolní Hořice východně od Tábora, která představuje nejvýznamnější a nejrozsáhlejší krasový útvar jižních Čech. Nachází se zde pestré střídání barevných amfibolitů a vápenců, nicméně oproti jiným krasovým jeskyním je bez výraznější krápníkové výzdoby. Na území dnešního Česka se jednalo o první zpřístupněnou jeskyni. Objevena byla v roce 1863 při práci v selském kamenolomu, k jejímu zpřístupnění došlo v roce 1868, tedy již 5 let po objevení. Celková délka jeskynního systému je více než 1200 metrů (jiný zdroj uvádí k roku 2007 délku 1400 m), ale celkový rozsah nebyl ještě přesně určen. Na lokalitě stále probíhá speleologický výzkum, který téměř každoročně přináší nové poznatky. Výzkum probíhající v nepřístupných částech během 80. a 90. let 20. století odhalil trvale zatopené rozsáhlé prostory s drúzami křemene. Oblast jeskyně je taktéž významnou mineralogickou lokalitou společně s blízkou přírodní rezervací Pacova hora, kde bylo objeveno a popsáno více než 60 druhů minerálů. Jeskyně je vyjma zimních měsíců přístupná pro veřejnost. Okruh pro návštěvníky je dlouhý 220 m s nejnižším bodem trasy v hloubce 42 m pod povrchem země. Prohlídka zabere přibližně 40 minut a je zpoplatněna. V zimních měsících je jeskynní komplex významným zimovištěm zástupců letounů, a to především netopýra řasnatého (Myotis nattereri), který zde má největší přirozené zimoviště v Čechách a i v Evropě.

Vodní dílo Hněvkovice s Hněvkovickou přehradou a přehradní nádrží a spodním vývarem a úpravami odtokového koryta je vodní dílo (VD) vybudované na řece Vltavě v letech 1980-2010. Spolu s Vodním dílem Kořensko jsou nejnovějšími stupni Vltavské kaskády. S vlastní betonovou částí přehrady bylo započato v roce 1986 a skončeno v roce 1991. Součástí komplexu vodního díla však jsou i dřívější zemní práce, vytyčení a úpravy zátopové oblasti, postavení příjezdových silnic, trafostanic, vodovodů, kanalizací, stěhování několik tisíc obyvatel do nových bytů a bourání jejich domovů, stěhování květeny a flory, hydrogeologické a přírodovědné výzkumy, náhrady lesních porostů, bourací práce a dokumentace od přípravy až po uvedení do provozu a napuštění přehradní nádrže na projektovanou hodnotu. Přehradní hráz se nachází zhruba 4 km vzdušnou čarou na jih od města Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice. VD bylo primárně vybudována jako zdroj technologické vody pro elektrárnu Temelín. Dále je využíváno k energetickým a rekreačním účelům, vodním sportům a sportovnímu rybolovu.

Lipenská přehrada je umělé vodní dílo vybudované na horním toku Vltavy v letech 1952-59. Rozprostírá se v širokém údolí mezi šumavskými hřebeny. Svojí rozlohou se řadí mezi největší přehradu a největší vodní plochu na území České republiky. Většina Lipenské přehrady leží CHKO Šumava. Nádrž je dlouhá 44 km a v některých místech je široká až 10 km. Hráz přehrady je sypaná a nachází se v obci Lipno nad Vltavou. V nádrži se nachází několika menších ostrůvků a větší ostrov zvaný Tajvan. Přehrada je zásobárnou vody a zdrojem elektrické energie. Součástí přehrady je podzemní hydroelektrárna. Lipenská přehrada je ale především vyhledávaným místem rekreace a největší rekreační oblastí jižních Čech. Je rájem vodních sportů, rybaření a dalších vodních radovánek. Na Lipně je provozována lodní doprava, převozy u Horní Plané, u Černé a Frymburku. Značené cyklotrasy propojují oblast pravého břehu s levým, jsou napojené i na cyklotrasy se sousedním Rakouskem. Pro pěší jsou tady připravené značené turistické trasy. V zimě si můžete zabruslit na rozsáhlé a pravidelně kontrolované ploše jezera Lipno.

Chráněná krajinná oblast Blanský les byla vyhlášena v roce 1990 a zaujímá plochu 212,35 km². Většina území spadá do okresu Český Krumlov, menší část na severu a západě do okresů České Budějovice a Prachatice. Jedná se o pozoruhodně zachovalý krajinný celek v podhůří Šumavy s četnými cennými lokalitami.