Chráněná krajinná oblast Blanský les byla vyhlášena v roce 1990 a zaujímá plochu 212,35 km². Většina území spadá do okresu Český Krumlov, menší část na severu a západě do okresů České Budějovice a Prachatice. Jedná se o pozoruhodně zachovalý krajinný celek v podhůří Šumavy s četnými cennými lokalitami.

Vodní dílo Hněvkovice s Hněvkovickou přehradou a přehradní nádrží a spodním vývarem a úpravami odtokového koryta je vodní dílo (VD) vybudované na řece Vltavě v letech 1980-2010. Spolu s Vodním dílem Kořensko jsou nejnovějšími stupni Vltavské kaskády. S vlastní betonovou částí přehrady bylo započato v roce 1986 a skončeno v roce 1991. Součástí komplexu vodního díla však jsou i dřívější zemní práce, vytyčení a úpravy zátopové oblasti, postavení příjezdových silnic, trafostanic, vodovodů, kanalizací, stěhování několik tisíc obyvatel do nových bytů a bourání jejich domovů, stěhování květeny a flory, hydrogeologické a přírodovědné výzkumy, náhrady lesních porostů, bourací práce a dokumentace od přípravy až po uvedení do provozu a napuštění přehradní nádrže na projektovanou hodnotu. Přehradní hráz se nachází zhruba 4 km vzdušnou čarou na jih od města Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice. VD bylo primárně vybudována jako zdroj technologické vody pro elektrárnu Temelín. Dále je využíváno k energetickým a rekreačním účelům, vodním sportům a sportovnímu rybolovu.

Vodní dílo Kořensko bylo budováno na řece Vltavě od 80. let 20. století, vlastní betonová část v letech 1986–1991 souběžně s vodním dílem Hněvkovice, se kterým tvoří soustavu vodních děl určených k potřebám jaderné elektrárny Temelín. Hráz přehrady se nachází zhruba 2 kilometry pod ústím Lužnice do Vltavy v oblasti vzdutí vodní nádrže Orlík (říční kilometr 200,405). Projektovým smyslem díla měla být ochrana před odpadními vodami z jaderné elektrárny Temelín a nadměrným oteplováním říční vody (homogenizace odpadních vod) a zajištění stálé úrovně hladiny v oblasti Týna nad Vltavou.

Lipenská přehrada je umělé vodní dílo vybudované na horním toku Vltavy v letech 1952-59. Rozprostírá se v širokém údolí mezi šumavskými hřebeny. Svojí rozlohou se řadí mezi největší přehradu a největší vodní plochu na území České republiky. Většina Lipenské přehrady leží CHKO Šumava. Nádrž je dlouhá 44 km a v některých místech je široká až 10 km. Hráz přehrady je sypaná a nachází se v obci Lipno nad Vltavou. V nádrži se nachází několika menších ostrůvků a větší ostrov zvaný Tajvan. Přehrada je zásobárnou vody a zdrojem elektrické energie. Součástí přehrady je podzemní hydroelektrárna. Lipenská přehrada je ale především vyhledávaným místem rekreace a největší rekreační oblastí jižních Čech. Je rájem vodních sportů, rybaření a dalších vodních radovánek. Na Lipně je provozována lodní doprava, převozy u Horní Plané, u Černé a Frymburku. Značené cyklotrasy propojují oblast pravého břehu s levým, jsou napojené i na cyklotrasy se sousedním Rakouskem. Pro pěší jsou tady připravené značené turistické trasy. V zimě si můžete zabruslit na rozsáhlé a pravidelně kontrolované ploše jezera Lipno.

Ranně gotický hrad je významnou památkou a nachází se na okraji vyvýšeniny nad řekou Otavou, v západní časti stejnojmenného města. Hrad byl vybudován písecko-zvíkovskou stavební hutí v 13.století. Hrad Písek byl dokončen roku 1306 za přispění Přemysla Otakara II. Objekt měl obranný i reprezentativní charakter. Václav IV. zde vydal první česky psanou listinu. Vypukl veliký požár a hrab byl rovněž poškozen, proto se po roce 1547 uvádí jako pustý. Písek postupně upadal a přestavoval se na objekty jiného charakteru, např. kasárny či sladovny. Na východní části později vznikla radnice. Poslední dochovanou částí. Poslední dochovanou částí hadu je Královský palác spolu s Rytířským sálem, kde se dochovaly nástěnné gotické malby z 15.století. Rovněž zde nalezneme arkádovou chodbu s křížovou klenbou. V areálu hradu, jehož částí byly v minulosti upraveny na pivovar a též na vojenské kasárny, sídlí dnes Prachaňské muzeum s rozsáhlými regionálními sbírkami např. nerostné bohatství, rybářství.

Hrad Strakonice je gotickým hradem, který patří mezi nejstarší kamenné hrady v České republice. Nachází se na soutoku zlatonosné řeky Otavy a Volyňky ve stejnojmenném městě. Založení budovy je datováno na počátek 13.století. šlechtickým rodem Bavorů. Ve 13.století rovněž došlo k výměně původní hranolové věže za dnešní gotickou věž s břitem, nazývanou Rumpál. Roku 1421 se stal sídlem velkopřevorů. Během renesance došlo k vybudování věže Jelenka. Stavební úpravy byly dokončeny v letech 1714 až 1721 a do hradního komplexu přibyla zámecká přístavba a kostel sv. Prokopa. Řád zde působil oficiálně do roku 1951, později pak skrytě. Stavba je kombinací prvků několika architektonických slohů a vlastní 3 nádvoří. Od roku 1995 jsou Strakonice národní kulturní památkou. V prostorách hradu se dnes nachází Muzeum středního Pootaví, jehož sbírky představují vývoj kraje a města od pravěku do současnosti. Dále zde najdeme Šmidingerovu knihovnu a Základní uměleckou školu. Zajímavé jsou zde typické místní dudy, motocykly či fezy. Z gotické věže je krásným pohled na město.

Starobylé sídlo rodu Rožmberků na dlouhém ostrohu nad řekou Vltavou bylo založeno v polovině 13. století. Jen málo hradů se svou krásou a atmosférám dokáží vyrovnat hradu Rožmberk. Dominantou byla vysoká věž Jakobínka, která se zachovala, když hrad v roce 1522 zničil požár. Interiéry na hradě Rožmberku jsou cenným dokladem o období romantismu druhé poloviny 19. století, ale i zajímavým svědectvím o dávnější minulosti. Hlavním „architektem“ hradních interiérů byl Jiří Jan Jindřich Buquoy, který většinu cenných sbírek nashromáždil vášnivou sběratelskou činností v letech 1843 – 1855. Deset pokojů na prohlídkové trase je zařízeno převážně novogotickým mobiliářem, ale jsou tu například i čtyři sekretáře pocházející ze 17. století a další jednotlivé zajímavé kusy. Vystavené obrazy pocházejí z 15. až 18. století, některé z nich mají značnou uměleckou cenu. Lze si prohlédnout rovněž portréty několika členů rodu, po kterém se hrad jmenuje. Svou souhrnnou kvalitou vyniká vybavení zbrojnice s četnými exponáty z třicetileté války. V kapli hradu Rožmberk a v jeho Rytířském sále se dochovala původní renesanční výzdoba.

Ve 13. století byl v neprostupném pralese postaven strážní hrad Nové Hrady. Jeho historie je velmi zajímavá.. Kromě toho, že byl za dob husitských válek vypálen, došlo zde také k výbuchu střelného prachu. Ten se vzňal při bouři, když do hradu udeřil blesk. Koncem 16. století už tak dost zdemolovaný hrad postihlo silné zemětřesení. Chvíli se dokonce uvažovalo i o jeho demolici. Naštěstí se tak nestalo a novohradský hrad byl nakonec opraven. Protože nedaleko něj později vyrostl nový empírový zámek, hrad ztratil svou úlohu a byl využíván pouze pro hospodářské účely. Koncem 18. století byla přestavěna jeho věž, ve které byl zřízen rodinný archív posledních majitelů, rodu Buquoyů. Po druhé světové válce přešel hrad do majetku státu. Dnes si návštěvníci hradu Nové Hrady mohou prohlédnout dvě prohlídkové trasy – hrad a byt panského úředníka. Expozice hradu je převážně věnována historii rodu Buquoyů. V prvním patře hradní věž je zajímavá expozice původní rodové knihovny s více než 15000 ks knih a také expozice buquoyského sklářství. Na novohradském hradě se každoročně konají různé kulturní a společenské akce a také svatby.

Národní park Šumava je lesnaté území v České republice, na kterém je ustanoven zvláštní režim ochrany životního prostředí. Status parku upravuje zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. NP Šumava je největší ze čtyř národních parků (68 064 ha) České republiky. Hlavním předmětem ochrany jsou jedinečná nerušeně se vyvíjející biologická společenstva. Mimo horských smrčin a pralesních porostů jsou nejvýznamnější slatě, rašeliniště a karová jezera. Šumavský národní park je součástí Chráněné krajinné oblasti Šumava. Na území NP bylo vyhlášeno 24 státních přírodních rezervací a jiných maloplošných chráněných území.