V Týnci nad Sázavou stojí hrad s románskou rotundou a gotickou věží. Na hradě sídlí Městské muzeum - je zde stálá expozice týnecké kameniny, románské sklepení a archeologická expozice, pořádají se zde různé další výstavy, koncerty, věž slouží jako vyhlídková a také - což je pro mnohé překvapení - je již po mnoho let letoviskem netopýrů. Za návštěvu stojí také nedaleký hrad Zbořený Kostelec.

Vodní nádrž Štěchovice byla postavena v letech 1938–1944 jako druhá část Vltavské kaskády.

Hrad Český Šternberk, rodné sídlo významného českého rodu pánů ze Šternberka, dodnes zdobí lesnatý hřeben v romantickém údolí Sázavy. Není patrně v české historii panského sídla, jehož současný majitel by pocházel ze stejného rodu jako jeho středověký stavebník. Hrad Český Šternberk je objekt velmi atraktivní, který lze doporučit každému turistovi; zvláště, když je jeho návštěvu možné spojit s jinými zajímavými památkami v okolí, např. Ratajemi s hradem Pirkštejnem, věhlasným sázavským klášterem či vzdálenějším Konopištěm.

Vodní nádrž Vrané byla postavena v letech 1930–1936 jako první část vltavské kaskády. Jejím hlavním účelem je regulace odtoku vltavské kaskády. Její maximální hloubka je 10,5 m.

Vodní nádrž Slapy je přehradní nádrž na řece Vltavě u obce Slapy ve Středočeském kraji. Podle rozlohy (1162,6 ha) je šestou největší přehradou v České republice. Má hloubku 58 m a hladina se nachází v nadmořské výšce 271 m.

Chráněná krajinná oblast Blaník (CHKO Blaník) byla vyhlášena 29. prosince 1981. Je to nejmenší CHKO v České republice. Její rozloha je 40,31 km2. Nejvyšším bodem CHKO Blaník je vrchol Velkého Blaníku (638 m n. m.), naopak nejnižší bod je tok řeky Blanice v Ostrově (366 m n. m.). CHKO Blaník se nachází ve Středočeském kraji, jižně od města Vlašim. Největší obec v CHKO jsou Louňovice pod Blaníkem, kde také sídlí správa CHKO.

Bečváry jsou poprvé uváděny v roce 1265 jako majetek Horyny z Bečvář. V 16. století se staly součástí panství Červený Hrádek. V roce 1564 je a další dvě vsi zdědil Karel Časta Myška ze Žlunic, který z nich vytvořil panství. V roce 1591 Bečváře získal Jaroslav Myška, který zde v roce 1603 vybudoval tvrz. V roce 1627 ves získal Jan Oktavain Kinský ze Vchynic. Za třicetileté války Bečváře zpustly, tvrz sloužila jako stodola. V roce 1738 Bečváry získal Jiří Hillebrandt z Prandau, ten v letech 1749 – 50 vybudoval v místě tvrze zámek. Není doloženo, do jaké míry přitom použil zdi či materiál tvrze. Již tehdy zámek získal svoji čtyřkřídlou dispozici se vstupním průčelím obráceným na západ. Dříve, než stavbu dokončil, prodal Jiří Hillebrandt z Prandau Bečváry roku 1763 císařovně Marii Terezii, která je obratem darovala generálu Arnoštu Gideonu Laudonovi. Ten v letech 1766 – 1774 stavbu zámku dokončil. Plány dostavby vytvořil architekt Jan Josef Wirch, provedl ji český stavitel italského původu Ignác Jan Nepomuk Palliardi. V roce 1776 přesídlil Laudon do Rakouska a panství prodal královské komoře. V roce 1780 panství získal arcivévoda Karel Ludvík, který dal rozšířit park a vystavět dnes již neexistující nový zámek. V roce 1824 zámek získala měšťanská rodiny Lišků a od ní na konci 19. století Klára Frengelová, která zde zemřela v roce 1942. Jejím dědicům zámek – tehdy už zchátralý – stát zkonfiskoval v roce 1945. Zámek sloužil archivu ČSAV. V roce 1995 zámek koupil hudebník Robert Kodym, který jej postupně opravuje.

Malostranský hřbitov se nachází v Praze na rozhraní Smíchova a Košíř. Byl založen v roce 1680 za morové epidemie a náležel k malostranskému kostelu sv. Václava (zbořenému v 18. století). O založení se zasloužil např. lékař a profesor Josef Bohumír Mikan. Jedním z prvních pohřbených byl Tomáš Jan Pešina z Čechorodu[zdroj?], český katolický duchovní, dějepisec a spisovatel, který zemřel právě roku 1680 při oné morové epidemii. Nejprve zde byly postaveny kaple sv. Rocha (1703) a Nejsvětější Trojice (1715), později kostel Nejsvětější Trojice (1831-1837). V roce 1787 učinila reforma Josefa II. z malostranského hřbitova městské pohřebiště pro celý levý břeh Vltavy (tj. Hradčany, Malou Stranu a později Smíchov). Později, když byl hřbitov obklopen zástavbou, byl v roce 1884 uzavřen a jeho funkci převzal hřbitov na Malvazinkách. Malostranský hřbitov údajně inspiroval Jana Nerudu při psaní sbírky básní Hřbitovní kvítí. Kvůli ochraně před vandaly je v současnosti hřbitov uzavřen a vstup je možný pouze po předchozí domluvě.

Chráněná krajinná oblast Český kras byla vyhlášena v roce 1972 na rozloze 128 km² k ochraně nejcennější části barrandienské pánve. Nachází se mezi Prahou (Radotínem) a Berounem. Jde o území tvořené převážně prvohorními usazeninami (vápenci, břidlicemi) silurského a devonského stáří s četnými krasovými jevy včetně jeskyní patřících k největším v Čechách. Přes svou malou nadmořskou výšku, která se pohybuje od 208 m n. m. (hladina Berounky) do 499 m n. m. (vrch Bacín), se zde vytvořil velmi pestrý členitý reliéf, zejména díky erozní činnosti Berounky a jejích přítoků, jejichž údolí mají mnohdy kaňonovitý ráz. V oblasti se vyskytuje cenná teplomilná květena i zvířena, rovněž se zde nalézá velké množství cenných geologických profilů a světově významných nalezišť zkamenělin. Lesní společenstva dubových hájů s velmi bohatě rozvinutým bylinným patrem si mnohde zachovala svůj přirozený ráz. V nejhodnotnějších oblastech byla vyhlášena maloplošná zvláště chráněná území, ze kterých rozlohou největší je Národní přírodní rezervace Karlštejn (1546 ha).

Vodní nádrž Švihov (známá spíše pod názvem vodní nádrž Želivka) je vodárenskou nádrží na řece Želivce, která slouží jako zdroj pitné vody pro středočeskou oblast včetně Prahy. Jedná se o největší vodárenskou nádrž v České republice a ve střední Evropě.

Dobře zachovaný komplex pozdně středověkých budov na skalnatém návrší nad obcí, výrazná dominanta okolní krajiny. Raně gotické jádro ze 13. století bylo do dnešní podoby rozšířeno za Purkarta z Janovic koncem 14. století a rozšířeno a upraveno za Václava Leopolda z Lobkovic v polovině 17. století. Roku 1678 postavil architekt Antonio della Porta jihozápadní předhradí s branou a mostem, který nahradil dřívější dřevěný. Vlastní hrad tvoří věžovitý západní palác ze 13. a 14. století, zčásti s renesančními sgrafity, a menší rovněž gotický východní palác s kaplí, mezi nimiž je lichoběžníkovité nádvoří. Celek je obklopen parkánem a hradbou. Dolní hrad na jihozápadě z 2. poloviny 15. století s věží je spojen mostem a branou, a byl rozšířen v 17. století. Hrad byl vrácen v restituci a opraven, pro veřejnost není přístupný.

Jedná se o mohutný, středověký, gotický hrad stojící na vápencové skále, jenž se nachází v okrese Beroun, což je asi 30km od hlavního města Prahy. Hrad Karlštejn naleznete uprostřed malebné krajiny Českého krasu. Český kras je jedním z chráněných krajinných oblastí. V okolí hradu naleznete vinice a hluboké, většinou listnaté lesy, ale také například golfová hřiště či jiné atrakce na ukrácení vašeho volného času. Národní kulturní památka, hrad Karlštejn, byl vybudován Karlem IV. a to v letech 1348 – 1357 jako důstojné panovnické sídlo. Z počátku toto gotické sídlu bylo vybudováno za účelem uložení říšských korunovačních klenotů a svatých ostatků, později zde byly uchovávány i české korunovační klenoty. Hrad má 4 základní části na výškově odstupňovaných terasách. Hlavní dominantou Karlštejna je především Velká věž. Zde se nachází nejcennější a nejvzácnější prostory celého hradu i celých Čech. Stěny jsou zdobeny polodrahokamy. Zlacená klenba pak představuje hvězdnou oblohu se stříbrným měsícem a zlatým sluncem. Vstup do této kaple je bohužel omezen, proto je třeba si předem rezervovat vstupenku. Dále se zde nachází např. Císařský palác, Mariánská věž, vstupní brána, studniční věž či purkrabství. Malebná krajina Českého krasu a nádhera gotického hradu Karlštejn přímo vybízí k delšímu pobytu zde. K těmto účelům zde naleznete širokou nabídku ubytování. Své služby pro Vaše pohodlné ubytování zde nabízí řada hotelů, penzionů, ale i kempů.

Tam, kde se dochovaly hrad a zámek zároveň, bývá zpravidla mladší sídlo turistickou veřejností opomíjeno. Dobříš představuje v tomto ohledu jednu z výjimek: místní zámek je pozoruhodný jak svojí rokokovou architekturou, tak krásnou francouzskou zahradou, která s objektem sousedí. Městečko Dobříš je dobře dostupné všemi druhy dopravy ze nedaleké Prahy, takže představuje ideální cíl rodinného výletu pro velké množství lidí. Ti mohou v případě zájmu navštívit i blízký (veřejnosti nepřístupný) hrad Vargač, i když ten bude v tomto případě skutečně hrát až druhé housle. Ve 13. století vystavěn na místě staršího sídla lovčí hrádek Vargač. Přestavěn Karlem IV. na vrcholně gotický hrad, který byl sídlem úřadu lovčího. Za husitských válek vypálen, potom v rukou zástavních držitelů. Zchátral v 2. polovině 16. století, poté obnoven, poškozen za třicetileté války. Od roku 1630 v majetku Mansfeldů. Vyhořel roku 1720 a byl přestavěn na sýpku. V současnosti je budova v soukromém vlastnictví rodiny Kocíkových a je veřejnosti nepřístupná.

Vodní nádrž Kamýk je přehradní nádrž na řece Vltavě u obce Kamýk nad Vltavou v okrese Příbram. Přehrada byla postavena jako součást tzv. Vltavské kaskády v letech 1957–1962, pro vyrovnání kolísavého odtoku ze špičkové elektrárny Orlík. Jejími dalšími účely jsou: ochrana před povodněmi, vyrovnání průtoků, energetika, nalepšení průtoků a rekreace. Je vybavena vodní elektrárnou se čtyřmi Kaplanovými turbínami o celkovém instalovaném výkonu 4×10 MW, která byla uvedena do provozu v roce 1961. Provoz vodní elektrárny je dálkově řízen z centrálního dispečinku nádrže ve Štěchovicích.

Gotický Hrádek, ve kterém je dnes České muzeum stříbra, stojí na místě původně dřevěné, pravděpodobně opevněné tvrze, která zde stála zřejmě již ve 13. století. V písemných pramenech se zmiňuje v 1. čtvrtině 14. století. Dřevěnou tvrz nechal přestavět na hrádek - kamenný palác městského typu (třípatrová věž, vysoké štíty) v letech 1410 - 1415 kutnohorský královský rychtář pan Václav z Donína.

Opevněný objekt při jižních hradbách Kutné Hory se záhy po svém pravděpodobném založení kolem r. 1300 stává centrem hospodářské politiky – Václav II. sem z celého království stahuje provozy doposavad menších a poněkud roztroušených mincoven, vzniká pražský groš. Kolem nádvoří městského hradu jsou rozesety jednotlivé mincařské dílny, tzv. šmitny. Nad nimi erby měst, odkud byla výroba přesunuta. Svoje přízvisko „Vlašský“ získává od florentských mistrů. Koncem 12. stol. probíhá přestavba oválného areálu v pohodlnější residenci Václava IV., vzniká dvoupatrový palác, vež a prostor královské pokladnice. Za vlády Vladislava Jagelonského vyrostl nový mincmistrovský dům. V první polovině 16. stol. mincovna ztrácí svůj monopol – výroba mincí se opět rozšiřuje i do dalších měst. Zároveň ustává ražba grošů, přichází totiž čas tolarů. Postupný pokles těžby stříbra vyústil r. 1727 v uzavření mincovny, areál chátrá. Až koncem 19. stol. je bývalý hrad odkoupen městem a neogoticky upraven arch. Ludvíkem Láblerem. Výsledek jeho práce je stejně sporný, jako např. u nymburských hradeb. Během asi půlhodinové prohlídky navštívíte prostory královské pokladnice, kde jsou k vidění ukázky zde ražených mincí. Získáte také základní přehled o způsobu jejich výroby. Součástí expozice je replika mincířské kovárny, dále kaple Václava IV., ocitnete se též v dodnes svému účelu sloužící zasedací síni pánů radních.

Petrovice jsou připomínány roku 1219 v souvislosti s majiteli – Petrem a Obidenem z Petrovic. Poté se zde střídala řada majitelů. Mezi nejvýznamnější patřil Jakub Krčín z Jelčan, který větší část panství koupil roku 1601. Ve vlastnictví jeho rodu zůstaly Petrovice do roku 1628. Roku 1650 je daroval jejich tehdejší majitel, Jeníšek z Újezda, jezuitskému řádu. Ti si přestavěli vladyckou tvrz na barokní rezidenci. Jezuitům patřily Petrovice do zrušení řádu v roce 1773. Poté je spravoval c.k. studijní fond, který je 1806 prodal do šlechtických rukou. V 19. století byla residence přestavěna na novogotický zámeček. Nejvýznamnějším zásahem do podoby objektu byla přístavba nárožních věží s cimbuřím. Dnes v budově sídlí obecní úřad.

Rozhledna Kuníček se nachází poblíž vesničky Kuníček v jižním svahu vrchu Hodětín nedaleko obce Petrovice. Místo je položeno asi 80 km jižně od Prahy v jižní části okresu Příbram.

Koněpruské jeskyně se nalézají uvnitř návrší Zlatý kůň nad obcí Koněprusy v CHKO Český kras asi 5 km jižně od okresního města Beroun. Koněpruské jeskyně jsou nejdelší jeskynní systém v Čechách. Jedná se o rozsáhlý třípatrový jeskynní systém budovaný v devonských vápencích s výškovým rozdílem mezi jednotlivými patry asi 70 m. Nejdříve bylo objeveno v roce 1950 střední patro jeskyní, a to zcela náhodou, při odstřelu v místním lomu. Koněpruské jeskyně byly z větší části zpřístupněny v roce 1959. Rozlohou nejmenší je horní patro a nejrozsáhlejší je střední patro. Spodní, nezpřístupněné patro leží v hloubce asi 70 m pod povrchem a má charakter chodbovitého systému. Bylo vytvořeno dešťovou vodou, která do něj proniká komíny a puklinami a postupně rozpouští vápencovou horninu, čímž dává vzniku krasu a krasových jevů. Zvláštností jsou zde tzv. Koněpruské růžice, které obsahují opál. Minulý rok[kdy?] se[kdo?] tam počítali netopýři a ukázalo se, že jich tam je okolo tří set. V systému Koněpruských jeskyní bylo nalezeno velké množství zvířecích kostí z doby před 600 000 – 13 000 lety a také lidské kosti patřící druhu Homo sapiens sapiens staré asi 13 000 let. Někdy v letech 1469 – 1472 byla v horním patře v činnosti penězokazecká dílna, ve které se vyráběly falešné mince.

Vodní nádrž Orlík je součást Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Byla vybudována v letech 1954–1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera.

Hrad Ledeč nad Sázavou nejdete na vápencové skále tyčící se nad stejnojmenným městem, v blízkosti řeky Sázavy. Stavba pochází z poloviny 13. století a řadí se mezi nejstarší šlechtická sídla v republice. Hrad Ledeč nechali jeho tehdejší majitelé v 16. století přestavět na renesanční zámek a na konci 17. století se dočkal další přestavby, tentokrát v barokním slohu. V druhé polovině 19. století hrad Ledeč nad Sázavou zachvátil obrovský požár, který stavbu poničil natolik, že už se jí nepodařilo uvést do původního stavu. Po druhé světové válce byl hrad převeden do vlastnictví státu. Kromě zajímavých detailů architektury, jako jsou sgrafitová psaníčka a renesanční klenby, můžete obdivovat také sbírky Městského muzea sídlícího v prostorách hradu. Městské muzeum vystavuje numismatické sbírky, sbírky zbraní a další zajímavé expozice zabývající se archeologií, řemesly a etnografií. Nedaleko hradu Ledeč se nachází 32metrů vysoká věž, ze které je krásný výhled do okolí a letohrádek ze 17. století.

Nad řekou Jizerou na vysokém táhlém ostrohu je možné spatřit zámek Benátecký, který je krásně vidět z dálnice Praha-Ml.Boleslav, kdy v noci bývá osvěteln. V zámku je umístěno muzeum. Nedaleko naleznete zříceninu hradu Dražice.