Penzion U Hřiště

Když při toulkách znojemským okresem uhnete u borotické kapličky vlevo, dostanete se na silnici, která je zkratkou do Lechovic a pokud po ní pojedete dál, a kousek za vesnicí se hned na první odbočce dáte vpravo, sjedete na krásnou asfaltovou cestu končící až po několika kilometrech u loveckého zámku Allein. Zámek nechal v romantickém stylu švýcarských alpských chat vystavět již na počátku 19. století bývalý držitel jaroslavického panství Petr Braun. Jako lokalitu pro výstavbu svého občasného sídla si vybral odlehlé místo od veškeré civilizace uprostřed lesů. Zámku také proto dal zcela příznačné jméno – Allein, což v českém překladu znamená Samota. Již od doby svého vzniku sloužil objekt výhradně jen k loveckým účelům a k potřebám majitelů panství při jejich vyjížďkách na koních a při panských honech. Stejné poslání měl zámek i v následujících letech. Když po skončení 2. světové války přešla stavba ze soukromých šlechtických rukou do vlastnictví československého státu, čekaly Allein stavební úpravy. V závěru druhé poloviny 20. století se tak z loveckého zámku stalo rekreační středisko státních lesů. Nejenom šlechtě, ale i tehdejším mocipánům se mimořádně odlehlá a utajená poloha líbila a zámek Allein se stal oblíbeným místem jejich oddechu. Lesům zámek zůstal i po sametové revoluci a po drobné změně účelu je Allein v současnosti spíše mysliveckou stanicí s chovem bažantů a koroptví než rekreačním střediskem. Dnes má zámek Allein podobu jednoduché obdélné budovy se sedlovou střechou a vysokými štíty. K hlavní obytné části patří ještě jedna drobná stavba, do níž je soustředěno hospodářské a technické zázemí zámku. Zámek Allein, někdy označovaný jako České Křídlovice, není veřejně přístupný, a protože je účelově využíván jako bažantnice, je v čase odchovu a vyvádění mláďat omezen vstup i do okolních lesů.

Rozhledna leží v nadmořské výšce 175 m n. m. a měří 60 m. Má tři vyhlídkové ochozy, přičemž k nejvyššímu vede 302 schodů. K rozhledně se dá dostat pěšky – 1,5 km cesty zámeckým parkem, lodí po zámecké Dyji nebo koňským spřežením. V jednopatrové hranolové základně s arkádami je osm místností s orientální výzdobou, které sloužily jako muzeum liechtensteinských exotických sbírek. V září 2003 tato část minaretu procházela rekonstrukcí.[1] Z ochozu je vidět park, Pavlovské vrchy, Bílé Karpaty a dokonce vrcholek věže svatoštěpánského dómu ve Vídni. Osm veřejnosti nepřístupných sálů v prvním patře bylo kdysi „skladištěm“ orientálních předmětů, které ze svých dalekých cest dovezli Lichtenštejni. Podlahy i zdi prostor zdobí maurské kresby a nápisy.[2]

K zámečku se dostanete když z Valtice vyrazíte směrem na Lednici. Před fotbalovým hřištěm odbočte doleva a po necelých 200 metrech jste u zámečku. Před budovou zámečku je plot, ale zámeček se dá obejít dokola.

Tento pseudoantický chrám vyrostl na břehu Mlýnského potoka v roce 1817 a slouží jako vyhlídka. Součást Lednicko-Valtického areálu.

Hrad Špilberk je velmi starým hradem tvořící dominantu města Brna. Špilberk stojí v oblasti Brno-střed na vrcholu kopce Špilberk a právě díky tomu jej máte možnost spatřit již z dálky. Založení hradu Špilberk se datuje do období 13. stol. a jeho zakladatelem se tak stává český král Přemysl Otakar II. Během staletí, po která hrad stojí, prodělal mnohé významné změny a přestavby. A tak v dnešních dnech nemáme tu možnost pozorovat původní ryze gotický hrad, ale na jeho místě spatřujeme mohutnou barokní pevnost. Hrad Špilberk v Brně se může zejména chlubit tzv. kasematy. Co jsou kasematy? Jedná se o stálou, rozsáhlou expozici a ukázku obávané věznice divějších staletí vybudovanou v podzemí hradu. Máte tak možnost nahlédnout do nebývalé krutosti a hrůzy, jenž měla potrestat zločin a varovat ostatní lid před zhoubou zločineckých myšlenek. Srovnejte tak trestání zločinů dnes a let dávno minulých. Další stálou expozicí je pak barokní lékárna. Jelikož byl Špilberk i Brno přestavěny na nejmohutnější a nejvýznamnější barokní pevnost na Moravě, tvoří Špilberk jednu mohutnou citadelu s celým městem. Špilberk Brno má však i spousty sezónních výstav i akcí. Dozajista jednou z nejnádhernějších jsou každoročně konané ohňostroje či muzejní noc s připraveným programem. V minulosti se zde konaly výstavy jako 10 000 let sexu, zlato Inků i výstavy slavných malířů a mnoho, mnoho dalších.

Viniční trať Staré Vinice

Vodní dílo Dalešice bylo vybudováno v souvislosti s výstavbou blízké Jaderné elektrárny Dukovany. Součástí vodního díla jsou nádrž v Dalešicích, vyrovnávací nádrž Mohelno, přečerpávací elektrárna Dalešice a průtočná vodní elektrárna Mohelno. Nádrž Dalešice je též využívána k rekreačním účelům, chovu ryb, tlumení povodní a nadlepšování průtoku v řece v suchém období. Okolí přehrady je velmi malebné a romantické. Koryto lemují příkré stráně, které jsou místy až 100 metrů vysoké. Krásu přehrady zvyšují zříceniny dvou středověkých hrádků, Kozlova a Holoubka. Zejména z vrcholu Kozlova je krásný pohled jednak přímo na přehradu, která tvoří veliké zákruty, jednak na okolní lesy, jimiž jsou vysoké stráně zarostlé. Přehrada je dnes především rájem rybářů, kteří zde mohou v poklidu odpočívat. Přehrada se stala útočištěm také pro některé ohrožené druhy zvířat.

Původně gotický hrad Veveří leží asi 20km od centra města Brna. Hrad Veveří se tyčí na skalnatém svahu nad brněnskou přehradou nad břehem řeky Svratky. První zmínka o hradu Veveří Brno jsou datovány do roku 1213. Podle pověstí ale stojí hrad již od roku 1059. Rozsah zámku, tak jak ho známe dnes, dal hradu Veveří Jan Jindřich. Ten, přibližně ve 14. století, hrad rozšiřoval a dále opevňoval, aby ho užíval jako zemskou pevnost i jako pokladnici. Tzv. renesanci prožívá hrad v 19. století, kdy bylo hradní okolí hradu Veveří v Brně výrazně zvelebeno a upraveno, vznikl zde i anglický park se dvěma skleníky. Na významu hrad dostává také ve století dvacátém, kdy byl navštíven T.G.Masarykem. O hradu Veveří se tak uvažuje jako o prezidentské rezidenci na Moravě. Přichází ale 2. sv. válka a Veveří přechází do rukou nacistů a SS. Hrad Veveří Brno je značně poškozen. I necitelné úpravy, jenž byli podniknuty za záměrem zde vytvořit internát Lesnického učiliště, se na hradě značně podepsali. V současné době je hrad ve správě Národního památkového ústavu v Brně.Ten zde od roku 1999 provádí rozsáhlé rekonstrukce a od roku 2002 byl hrad Veveří zpřístupněn veřejnosti. Nabízí tak prohlídku stále se měnících provisorních expozic. Hrad Veveří Brno je tak nejrozsáhlejším hradním komplexem, ale také zároveň nejvíce poškozeným hradem v České republice.

Národní park Podyjí je dosud jediným moravským národním parkem. Byl vyhlášen ke dni 1. července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. v nejcennějších oblastech bývalé CHKO Podyjí (tato CHKO byla vyhlášena roku 1978 na rozloze 103 km²). Národní park Podyjí je se svou rozlohou nejmenším národním parkem v České republice. Na dolnorakouské straně na něj navazuje Národní park Thayatal. Jeho celková rozloha je 63 km čtverečních. Nejvyšší bod má nadmořskou výšku 536 m n. m. Nejnižším bodem je 207 m n. m. Park je zalesněn z 84 %, kromě běžných lesních porostů se zde vyskytují mnohé vzácné dřeviny a hlavně endemický jeřáb muk hardeggský. NP Podyjí se rozkládá podél řeky Dyje protékající 40 km dlouhým, hlubokým meandrovitým údolím mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Na jihovýchodním okraji NP se na spojnici Znojmo - Hnanice nalézá unikátní pásmo stepních vřesovištních lad. Vřesoviště na východním okraji národního parku Údolí řeky Dyje má kaňonovitý charakter a Dyje zde vytváří mnoho meandrů lemovaných skalními útvary a kamennými moři. Na již vyhlášený Národní park Podyjí navázalo v roce 2000 vyhlášení Národního parku Thayatal na rakouské straně hranice. Území NP Thayatal navazuje bezprostředně na území NP Podyjí na české straně. Hodnoty parku spočívají v jedinečné geomorfologii a celkové zachovalosti dyjského kaňonu. Najdeme zde 42 km téměř neobydleného říčního údolí – je to nejzachovalejší a nejméně dotčené říční údolí v Česku. Vraní skála Obdobná údolí byla totiž zničena např. výstavbou přehrad, nebo chatovou zástavbou. Za svou zachovalost Podyjí vděčí především terénu a poloze na hranicích a také existenci hraničního pásma v 50. – 80. letech. Neexistují zde žádné funkční stavby - pouze na rakouské straně malé městečko Hardegg, kde zároveň sídlí správa rakouského parku. Podloží parku je převážně tvořeno Českým masivem – což je pevné a velmi staré podloží, jeho východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Nejvýznamnějším procesem ve formování krajiny bylo rychlé zařezávání Dyje do krajiny v třetihorách, do hloubky 100 – 200 metrů, a mrazová modelace krajiny v blízké geologické minulosti. Vyskytují se zde skalní amfiteátry, srázné stěny, meandry i pseudokrasové jeskyně. Typické jsou pro Podyjí rozsáhlá kamenná a balvanitá moře s typickou faunou a florou.

Do druhé světové války bývala na Babím lomu na jeho nejvyšší části dřevěná rozhledna, která v jejím průběhu zanikla. Teprve v roce 1958 se začalo uvažovat o stavbě nové betonové rozhledny na jižním vrcholu, kde kdysi stával dřevěný altán. Dokončení a slavnostní otevření 15. metrové věže podle návrhu architekta Mojmíra Korvase bylo symbolicky 15.5.1961.