Zámek

Areál zámečku s přilehlými objekty byl založen rodem Collaltů v hlubokých kněžických a jestřebských lesích, byl vystavěn v letech 1815-17 v klasicistním slohu. Tento lovecký zámeček byl používán coby náhrada opuštěné myslivny v nedalekých Chaloupkách. Nyní je areál v soukromém vlastnictví, slouží k rekreaci a k příležitostným akcím (např. svatbám).

Zámeček má jednoduchou fasádu, přední i zadní průčelí členěné rizalitem. Přední vstup je zdobený jednoduchým kamenným ostěním s uchy a kartuší. Přízemí je klenuté křížovými klenbami a valenými klenbami s výsečemi. Nad I. obytným patrem je ještě jedno hospodářské polopatro, které sloužilo jako sýpka, jak naznačují třeba malá okna s dochovanými kamennými ostěními. Naposledy byl opravován v roce 1919, jak uvádí malý portálek a potom až v roce 1983, už jako majetek Státního statku. Statku sloužil hlavně pro bytové účely, ale i jako sklady a kanceláře. Dnes je to malá, nenápadná stavba, ležící ve dvoře, který je umístěn nad rybníčkem poblíž golfového hřiště. Ale o malebnosti nemůže být ani řeč. Celý dvůr je oplocen a využíván jako chov prasat, přímo u zámečku je postaveno několik nových hospodářských stavení, které se k charakteru dvora nehodí.

Když při toulkách znojemským okresem uhnete u borotické kapličky vlevo, dostanete se na silnici, která je zkratkou do Lechovic a pokud po ní pojedete dál, a kousek za vesnicí se hned na první odbočce dáte vpravo, sjedete na krásnou asfaltovou cestu končící až po několika kilometrech u loveckého zámku Allein. Zámek nechal v romantickém stylu švýcarských alpských chat vystavět již na počátku 19. století bývalý držitel jaroslavického panství Petr Braun. Jako lokalitu pro výstavbu svého občasného sídla si vybral odlehlé místo od veškeré civilizace uprostřed lesů. Zámku také proto dal zcela příznačné jméno – Allein, což v českém překladu znamená Samota. Již od doby svého vzniku sloužil objekt výhradně jen k loveckým účelům a k potřebám majitelů panství při jejich vyjížďkách na koních a při panských honech. Stejné poslání měl zámek i v následujících letech. Když po skončení 2. světové války přešla stavba ze soukromých šlechtických rukou do vlastnictví československého státu, čekaly Allein stavební úpravy. V závěru druhé poloviny 20. století se tak z loveckého zámku stalo rekreační středisko státních lesů. Nejenom šlechtě, ale i tehdejším mocipánům se mimořádně odlehlá a utajená poloha líbila a zámek Allein se stal oblíbeným místem jejich oddechu. Lesům zámek zůstal i po sametové revoluci a po drobné změně účelu je Allein v současnosti spíše mysliveckou stanicí s chovem bažantů a koroptví než rekreačním střediskem. Dnes má zámek Allein podobu jednoduché obdélné budovy se sedlovou střechou a vysokými štíty. K hlavní obytné části patří ještě jedna drobná stavba, do níž je soustředěno hospodářské a technické zázemí zámku. Zámek Allein, někdy označovaný jako České Křídlovice, není veřejně přístupný, a protože je účelově využíván jako bažantnice, je v čase odchovu a vyvádění mláďat omezen vstup i do okolních lesů.

Důvodem vyhlášení byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména původní pralesovité lesní porosty s výskytem vzácných karpatských živočišných i rostlinných druhů, druhově pestrá luční společenstva, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové jevy a také mimořádná estetická hodnota a pestrost ojedinělého typu krajiny vzniklého historickým soužitím člověka s tímto územím. Význam přírodní hodnoty chráněné krajinné oblasti Beskydy je podtržen vyhlášením 50 maloplošných chráněných území, územním překrytím CHKO s mezinárodně významným ptačím územím a s chráněnou oblastí přirozené akumulace vod a v neposlední řadě i jejím nadregionálním rekreačním významem. Na několika místech jsou chráněna původní luční a lesní společenstva. Celé území se skládá ze tří orografických celků: Moravskoslezských Beskyd, Rožnovské brázdy a Vsetínských vrchů na území Moravskoslezského a Zlínského kraje.

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla zřízena 3. listopadu 1980 na území okresů Hodonín, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín (tehdy Gottwaldov). Má rozlohu 715 km². Osu CHKO tvoří pohraniční pohoří Bílé Karpaty. Jižně od města Strážnice zasahuje do CHKO Dolnomoravský úval a v oblasti východně od města Luhačovice je součástí CHKO Vizovická vrchovina. Jedná se o bilaterální CHKO, kdy česká část má délku 70 km, orientaci severovýchod-jihozápad a leží v nadmořské výšce 175 - 970 m. Slovenská CHKO Biele Karpaty byla založena v roce 1979 a má rozlohu 435 km². Bílé Karpaty představují mimořádnou oblast mezi našimi velkoplošnými chráněnými územími především proto, že jsou nejvyšším pohořím jihozápadního okraje vlastního karpatského horského systému. Celá oblast, ale zejména její jižní část, byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Přesto, nebo právě proto se zde dochovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty a na mnoha místech lze hovořit o harmonické krajině. Pro tyto přírodní a krajinné kvality byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO dne 15.4. 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace. Svým charakterem mohou Bílé Karpaty sloužit jako modelové území pro koexistenci zájmů ochrany přírody s hospodářskými aktivitami respektujícími ekologickou únosnost území a jeho přírodní podmínky. Rozsáhlá historická odlesnění v Bílých Karpatech měla velmi často charakter krajinářských úprav citlivě využívajících zdejších přírodních podmínek. Výsledkem jsou tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat. Z přírodovědného hlediska jsou tyto květnaté karpatské louky pozoruhodné především bohatostí rostlinných společenstev s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin. Díky tomu patří k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu. Dalším neméně cenným prvkem jsou rozsáhlé lesní komplexy v centrální a severní části pohoří z celou řadou typických prvků karpatské květeny i fauny.