Ve 13. století byl v neprostupném pralese postaven strážní hrad Nové Hrady. Jeho historie je velmi zajímavá.. Kromě toho, že byl za dob husitských válek vypálen, došlo zde také k výbuchu střelného prachu. Ten se vzňal při bouři, když do hradu udeřil blesk. Koncem 16. století už tak dost zdemolovaný hrad postihlo silné zemětřesení. Chvíli se dokonce uvažovalo i o jeho demolici. Naštěstí se tak nestalo a novohradský hrad byl nakonec opraven. Protože nedaleko něj později vyrostl nový empírový zámek, hrad ztratil svou úlohu a byl využíván pouze pro hospodářské účely. Koncem 18. století byla přestavěna jeho věž, ve které byl zřízen rodinný archív posledních majitelů, rodu Buquoyů. Po druhé světové válce přešel hrad do majetku státu. Dnes si návštěvníci hradu Nové Hrady mohou prohlédnout dvě prohlídkové trasy – hrad a byt panského úředníka. Expozice hradu je převážně věnována historii rodu Buquoyů. V prvním patře hradní věž je zajímavá expozice původní rodové knihovny s více než 15000 ks knih a také expozice buquoyského sklářství. Na novohradském hradě se každoročně konají různé kulturní a společenské akce a také svatby.

Vodní dílo Hněvkovice s Hněvkovickou přehradou a přehradní nádrží a spodním vývarem a úpravami odtokového koryta je vodní dílo (VD) vybudované na řece Vltavě v letech 1980-2010. Spolu s Vodním dílem Kořensko jsou nejnovějšími stupni Vltavské kaskády. S vlastní betonovou částí přehrady bylo započato v roce 1986 a skončeno v roce 1991. Součástí komplexu vodního díla však jsou i dřívější zemní práce, vytyčení a úpravy zátopové oblasti, postavení příjezdových silnic, trafostanic, vodovodů, kanalizací, stěhování několik tisíc obyvatel do nových bytů a bourání jejich domovů, stěhování květeny a flory, hydrogeologické a přírodovědné výzkumy, náhrady lesních porostů, bourací práce a dokumentace od přípravy až po uvedení do provozu a napuštění přehradní nádrže na projektovanou hodnotu. Přehradní hráz se nachází zhruba 4 km vzdušnou čarou na jih od města Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice. VD bylo primárně vybudována jako zdroj technologické vody pro elektrárnu Temelín. Dále je využíváno k energetickým a rekreačním účelům, vodním sportům a sportovnímu rybolovu.

Hrad Landštejn, jak již napovídá název, byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici a střežil zemskou stezku do Vitorazska. Landštejn je mohutný hrad s románským jádrem, rozšířený pozdně goticky a renesančně. Roku 1771 byl zničen požárem a opuštěn. V posledních letech proběhla jeho rekonstrukce. Nejstarší jádro, vybudované patrně podle podunajských vzorů, bylo vystavěno v románském slohu. Má tvar nepravidelného pětiúhelníku s mohutnými hranatými věžemi na severní a jižní straně. I přesto, že je Landštejn částečně rekonstruovaným objektem, o interiérech v pravém slova smyslu zde příliš hovořit nelze. Patrné jsou zbytky výzdoby kaple, která byla nejvýstavnější místností původního románského hradu; za pozornost stojí i kamenická výzdoba jádra. Z vyhlídkové věže hradu Landštejn je krásný pohled na lesnatou krajinu České Kanady. 1 km od hradu stojí románský kostel v Pomezí s částečně odkrytými románskými malbami. V červenci a srpnu každý víkend probíhají v areálu hradu šermířská klání, hudební nebo hudební a divadelní vystoupení a jiné zajímavé akce, které rozhodně stojí za návštěvu.

Vodní dílo Kořensko bylo budováno na řece Vltavě od 80. let 20. století, vlastní betonová část v letech 1986–1991 souběžně s vodním dílem Hněvkovice, se kterým tvoří soustavu vodních děl určených k potřebám jaderné elektrárny Temelín. Hráz přehrady se nachází zhruba 2 kilometry pod ústím Lužnice do Vltavy v oblasti vzdutí vodní nádrže Orlík (říční kilometr 200,405). Projektovým smyslem díla měla být ochrana před odpadními vodami z jaderné elektrárny Temelín a nadměrným oteplováním říční vody (homogenizace odpadních vod) a zajištění stálé úrovně hladiny v oblasti Týna nad Vltavou.

Chráněná krajinná oblast Blanský les byla vyhlášena v roce 1990 a zaujímá plochu 212,35 km². Většina území spadá do okresu Český Krumlov, menší část na severu a západě do okresů České Budějovice a Prachatice. Jedná se o pozoruhodně zachovalý krajinný celek v podhůří Šumavy s četnými cennými lokalitami.

Přímo ve městě Táboře nad řekou Lužnicí naleznete pozůstatky hradu Hradiště, který se nazýval také Kotnov. Hrad postupem času zanikl, jediným jeho pozůstatkem je mohutná věž, která je přístupná a slouží jako vyhlídková (25 m vysoká, 155 schodů). Před věží stojí objekt pozdně gotické Bechyňské brány, kde je expozice Husitského muzea.

Jordán je vodní nádrž v Táboře o ploše přes 51 ha. Vznikl roku 1492 přehrazením Košínského potoka a je nejstarší přehradní nádrží v Česku. Jeho původním účelem bylo zásobování města pitnou vodou, později začal být využíván i k chovu ryb. Pro obtížnost vypouštění (naposledy v roce 1830) nebo technicky náročné výlovy dlouhou sítí (prováděné do poloviny 20. století) se upustilo od většího chovu ryb a nádrž sloužila a slouží převážně jen sportovním rybářům[p 1] a rekreaci. Jeho sypaná hráz je vysoká 20 m a 284 m dlouhá, zadržuje asi 3 milióny krychlových metrů vody. Největší hloubka je 12,5 metru. Z nádrže vytéká Tismenický potok, na kterém se těsně pod hrází nachází 18 m vysoký Jordánský vodopád. Na Košínském potoce, pod vodní nádrží Košín I. se těsně před Jordánem nachází ještě jedna malá přehrada Malý Jordán.

Chýnovská jeskyně je národní přírodní památka ležící v katastrálním území obce Dolní Hořice východně od Tábora, která představuje nejvýznamnější a nejrozsáhlejší krasový útvar jižních Čech. Nachází se zde pestré střídání barevných amfibolitů a vápenců, nicméně oproti jiným krasovým jeskyním je bez výraznější krápníkové výzdoby. Na území dnešního Česka se jednalo o první zpřístupněnou jeskyni. Objevena byla v roce 1863 při práci v selském kamenolomu, k jejímu zpřístupnění došlo v roce 1868, tedy již 5 let po objevení. Celková délka jeskynního systému je více než 1200 metrů (jiný zdroj uvádí k roku 2007 délku 1400 m), ale celkový rozsah nebyl ještě přesně určen. Na lokalitě stále probíhá speleologický výzkum, který téměř každoročně přináší nové poznatky. Výzkum probíhající v nepřístupných částech během 80. a 90. let 20. století odhalil trvale zatopené rozsáhlé prostory s drúzami křemene. Oblast jeskyně je taktéž významnou mineralogickou lokalitou společně s blízkou přírodní rezervací Pacova hora, kde bylo objeveno a popsáno více než 60 druhů minerálů. Jeskyně je vyjma zimních měsíců přístupná pro veřejnost. Okruh pro návštěvníky je dlouhý 220 m s nejnižším bodem trasy v hloubce 42 m pod povrchem země. Prohlídka zabere přibližně 40 minut a je zpoplatněna. V zimních měsících je jeskynní komplex významným zimovištěm zástupců letounů, a to především netopýra řasnatého (Myotis nattereri), který zde má největší přirozené zimoviště v Čechách a i v Evropě.

Starobylé sídlo rodu Rožmberků na dlouhém ostrohu nad řekou Vltavou bylo založeno v polovině 13. století. Jen málo hradů se svou krásou a atmosférám dokáží vyrovnat hradu Rožmberk. Dominantou byla vysoká věž Jakobínka, která se zachovala, když hrad v roce 1522 zničil požár. Interiéry na hradě Rožmberku jsou cenným dokladem o období romantismu druhé poloviny 19. století, ale i zajímavým svědectvím o dávnější minulosti. Hlavním „architektem“ hradních interiérů byl Jiří Jan Jindřich Buquoy, který většinu cenných sbírek nashromáždil vášnivou sběratelskou činností v letech 1843 – 1855. Deset pokojů na prohlídkové trase je zařízeno převážně novogotickým mobiliářem, ale jsou tu například i čtyři sekretáře pocházející ze 17. století a další jednotlivé zajímavé kusy. Vystavené obrazy pocházejí z 15. až 18. století, některé z nich mají značnou uměleckou cenu. Lze si prohlédnout rovněž portréty několika členů rodu, po kterém se hrad jmenuje. Svou souhrnnou kvalitou vyniká vybavení zbrojnice s četnými exponáty z třicetileté války. V kapli hradu Rožmberk a v jeho Rytířském sále se dochovala původní renesanční výzdoba.