Penzion Stará fara

Hrad Střekov se řadí mezi nejlépe zachované zříceniny v republice. Tyčí se na vysoké nedostupná skále nad řekou Labe. Počátkem 14. století jej začal stavět Jan Lucemburský, ale protože už neměl dost finančních prostředků, předal jej k dostavění Peškovi z Veitmil. Ten postavil pouze Velké stavení a poté hrad Střekov prodal rodu Vartemberků, kteří zde žili téměř jedno století. Koncem 15. století se hrad dostal do rukou bohatého měšťana Hanuše. Ten jej rozšířil a dostavil. Až do roku 1953 se zde vystřídalo ještě mnoho majitelů, a nakonec se stal majetkem Československa. K hradu Střekov patří rozsáhlé louky a lesy. Dříve se zde dokonce pěstovala vinná réva, ale počátkem 20. století byly vinice zrušeny. Návštěvníci si mohou prohlédnout zrekonstruované hradní interiéry, například Velké stavení s výstavou historických fotografií hradu nebo Rytířský sál. Přízemí je věnováno další expozici pojednávající o hradní historii a ve Věžovém paláci se nachází expozice věnovaná Richardu Wágnerovi, který zde kdysi pobýval. Kromě prohlídky vnitřních prostor hradu Střekov se návštěvníci mohou pokochat krásným výhledem z jeho věží nebo si mohou odpočinout ve dvou restauracích – Wágnerce a Kovárně, jenž se nachází přímo v areálu hradu.

Zdymadlo Střekov je zdymadlo na Labi v Ústí nad Labem, též Masarykova zdymadla, bezprostředně pod hradem Střekovem v místní části Střekov na pravém břehu a jižním výběžkem místní části Ústí nad Labem-centrum na levém břehu. Bylo vybudováno v letech 1923 až 1935. Účelem bylo především splavnit Labe v oblasti střekovských peřejí, které byly často nesjízdné. V době vzniku patřilo k největším zdymadlům v republice a k nejmodernějším v Evropě. Celé zařízení je také známo pod názvem Střekovská přehrada či Střekovský jez. Jedná se o předposlední umělou přehradu na Labi, jenž stojí v cestě labské vodě na její cestě do Severního moře (poslední je labský stupeň v Geesthacht). Ve vodní elektrárně, která je součástí zdymadla, jsou instalovány tři vertikální Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu 19,5 MW. Tato elektrárna je zajímavá tím, že je využívána trvale - nejen v energetických špičkách, jak je obvyklé u převážné většiny podobných vodních děl. Kvůli nedokončeným pobřežním komunikacím dovoluje provozní řád vzdutí na 141,8 m n.m. a ze stejného důvodu byl snížen spád na 7 metrů a výkon na 3×5 MW.

V urbanisticky i krajinářsky jedinečně umístěné obci v kopcovité krajině Českého středohoří se nachází soubor hodnotné zástavby lidové architektury, kde vedle sebe stojí stavby roubené, hrázděné i zděné. Interiérové i exteriérové expozice jsou prezentovány v několika objektech.Návsi vévodící barokní studna z r. 1695 byla převezena ze Střížovic u Ústí nad Labem.Zemědělská usedlost č.p. 61 - roubená patrová budova je částí komplexu staveb připomínající život a práci lidí na hospodářské usedlosti.Vesnický obchod - zděný patrový dům vystavěný v pol. 19. století s expozicí starého vesnického obchodu s mnoha cennými detaily. Vodní mlýn - malý vodní mlýn na horní pohon napájený z Lučního potoka. Vlastní obytný dům je patrová roubená stavba s roubeným přístavkem - mlýnicí.Nádraží - technická památka postavena k lokální dráze Velké Březno - Úštěk v roce 1890.V roce 1997 byla otevřena expozice staré vesnické školy.V zpřístupněném kostele sv. Maří Magdaleny budou příležitostné výstavy. Nejmladší skanzen v Čechách, jeho základem je stará historická vesnice v klínu kopců Českého středohoří. Pro muzejní účely jsou využity nejhodnotnější stavby středu obce a jejího okolí, které se průběžně doplňují o drobné přenášené objekty. Veřejnosti je zpřístupněn komplex roubené zemědělské usedlosti s interiérovými a exteriérovými expozicemi včetně unikátní teplovzdušné sušárny na ovoce. Dále expozice vesnické školy, starého obchodu a kostel s pravidelnými výstavami. Ve středu návsi stojí přenesená barokní studna a nedaleko pod vsí je malé nádraží s muzejní expozicí dopravy. Na bývalé zrušené trati se ve spodním úseku Velké Březno - Zubrnice plánuje občasný muzejní provoz. Opodál proti proudu potoka stojí malý roubený vodní mlýn.

Pozůstatky někdejšího hradu se nacházejí v severozápadní části historického města, mezi Tyršovým náměstím (odtud je zřízen nový vstup) a ulicí Na valech.

Někdy kolem roku 1720 nechala Anna Marie Toskánská z rodu Sasko-lauenburského, manželka toskánského vévody Gastona III. posledního z rodu Medici, v Ploskovicích postavit nádhernou letní rezidenci. Stavitel byl pravděpodobně Kilián Ignatz Dietzenhofer. Dnešní podoba zámku pochází z 2. poloviny 19. století, kdy se upravoval pro odstoupivšího císaře Ferdinanda V. Habsburského. V této době zde pracoval malíř Josef Navrátil, jehož krásné malby zdobí 1. patro zámku. Kromě jedinečné architektury a maleb nabízí ploskovický zámek návštěvníkovi i zajímavou ukázku dobového interiéru se sbírkou skla, porcelánu a obrazů. K procházce a odpočinku zve zámecký park, původně koncipován jako malé Versailles. V II. patře státního zámku je instalována stálá expozice dokumentující kulturní a společenský život za vlády Habsburků v Čechách.

Benešov nad Ploučnicí najdeme asi 10 km východně od Děčína, v hlubokém údolí řeky. Silniční napojení obstarává silnice II/262 Děčín - Česká Lípa, železniční trať 081 Děčín - Česká Lípa/Rumburk. Nádraží se nachází asi 700 m jižně od obou zámků. V západní části města se nachází kemp a koupaliště, dostupné jsou všechny běžné služby. Z města vycházejí turistické značky do Huntířova (žlutá) a na Bukovou horu (modrá).

Zachovalé části hradu (vlastní budova paláce) pochází přibližně ze 14. století. Nižší patrový přístavek na východní straně byl zbudován později, stejně jako schodišťový přístavek, který podle posledních průzkumů v sobě zahrnuje zbytky hradní věže. V 18. století byl hrad upraven, postaven komín a využíván jako sladovna. Město Úštěk je vhodným výchozím místem k podnikání výletů po severovýchodní části okresu Litoměřice a do přilehlých okresů Česká Lípa a Děčín. V oblasti je velké množství zajímavých památek. V samotném Úštěku je rekreační oblast u jezera Chmelař, hospoda, mohu-li doporučit „Na Růžku“, kde se dá dobře a levně najíst, informační centrum a dokonce i veřejné WC. Kromě hradu si v samotném Úštěku můžete prohlédnout Pikartskou věž, kostel sv. Petra a Pavla, budovu děkanství (faru), bývalou synagogu, kostelík nejsvětější Trojice, bývalý jezuitský dvůr, zbytky městské brány a další zajímavosti např. ptačí domy.

Dojedete-li z Litoměřic do Slaného, cesta Budyní Vás povede přímo okolo tohoto zajímavého vodního hradu. I když samotný hrad, který se nám dodnes dochoval je jen menší částí původní vznešené stavby, určitě stojí za krátké zastavení. Původně se jednalo o pravidelnou čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu s uzavřeným nádvořím, obehnanou hradbou. V současnosti zde mimo jiné můžete navštívit Jandovo muzeum s ojedinělou alchymistickou dílnou. Alchymistická dílna Jana Zajíce z Hazmburka, kterého jeho pokusy připravily o majetek, je umístěna přímo v prostorech, kde své pokusy prováděl. Můžete se pokusit za pomoci pana Kvasničky, asi 1 m vysoké pískovcové sochy umístěné na rohu křídla zámku hned proti vstupní bráně, najít poklad, jak o něm vypráví místní pověst. Nebo zajít do restaurace nedaleko hradu, kde nejen dobře vaří, ale ve vstupním prostoru si můžete prohlédnou přehled historie budovy. 

První zmínka o Mostu je v Kosmově kronice k roku 1040. Václav I. postavil na vrchu Hněvín hrad a osadu pod hradem povýšil na město. Věž hradu byla dokončena v září roku 1900 na ruinách hradu původního, zbořeného po vpádu Švédů do Čech. Dnes naleznete na místě hradu restauraci, hvězdárnu dr. Antonína Bečváře (zřízena r. 1972 ve východní věži, pův. hradní kaple), hrad slouží také jako hotel. Z hradní věže s krytým ochozem je dobrá vyhlídka na Mosteckou pánev, Krušné hory a České středohoří.

Národní park České Švýcarsko je jeden ze čtyř národních parků v Česku. Byl vyhlášen v roce 2000, hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary a na ně vázaný biotop. Mohutné skalní věže, brány, stěny, rokle, města a bludiště vznikly v důsledku erozí křídových mořských sedimentů, které byly vyzdviženy na povrch v období čtvrtohor v důsledku alpinského vrásnění. Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, která se stala symbolem parku. Má status národní přírodní památky a jedná se o největší skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček Sokolí hnízdo. České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko, Chřibská a vesnicí Brtníky. Zaujímá oblast při státní hranici s Německem, která ho odděluje od národního parku Saské Švýcarsko. Rozloha parku činí 79,23 km². Oblast náleží ke geomorfologickému celku Děčínské vrchoviny, která je součástí Krušnohorské hornatiny. Z jižní a západní strany park obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, z východní strany k němu přiléhá Chráněná krajinná oblast Lužické hory. V parku se nachází jediná vesnice, a to Mezná patřící k obci Hřensko, dále zřícenina vodního mlýna a několika skalních hrádků (např. Falkenštejn, Šaunštejn). Lesy pokrývají 97 % území. Původně dominantní buk lesní byl vytlačen dnes silně převažujícím smrkem ztepilým. Bylinné patro zde není příliš druhově rozmanité, zato v patru mechovém se vyskytují stovky druhů mechů a lišejníků. Kdysi známou rostlinou parku byl blánatec kentský, už se však v parku nevyskytuje, stejně jako řada živočichů typu los evropský či kočka divoká. V Českém Švýcarsku hnízdí desítky druhů ptáků, za všechny lze jmenovat čápa černého nebo sokola stěhovavého, jehož zdejší populace je největší ve střední Evropě.

Jedlová (německy Tannenberg) je hora na severu České republiky, v Ústeckém kraji, ve východní části okresu Děčín, na jihu Šluknovského výběžku, v katastrálním území obce Jiřetín pod Jedlovou. Leží 7 km jihozápadně od Varnsdorfu a 2 km jihozápadně od centra Jiřetína. Hora má nadmořskou výšku 774 metrů. Je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor a jedná se o mohutnou znělcovou kupu. Název hory byl odvozen z původního porostu, který byl tvořen jedlemi prostoupenými smrky, dnes zde převažují smrky a na vrcholu též buky. Lesní porost velmi poškodily imise v 70. a 80. letech 20. století. Přesto na Jedlové žije řada ohrožených živočišných druhů. Na úpatí hory pracovaly také dvě sklářské hutě. První z nich stávala ve 14. století na území dnešní osady Rozhled. Sklárna Rollhütte, která stávala na jižní straně, patřila mezi významné české sklárny přelomu 17.–18. století. Na jižním úpatí se nachází bývalý pískovcový lom. Od 2. poloviny 19. století je Jedlová oblíbeným turistickým cílem. Na vrcholu hory je rozhledna z roku 1891, výletní restaurace a pomník básníka Friedricha Schillera. Přibližně 1 km východně od vrcholu hory se nachází zřícenina hradu Tolštejn. Jedlová je využívána k provozování zimních sportů, na vrchol hory vede lyžařský vlek.

Kokořín je nejromantičtější hrad v České republice. Hrad se nachází zhruba 10 kilometrů severovýchodně od Mělníka. Počátky hradu spadají do 14.století a jsou spjaty s pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé. V roce 1426 byl hrad dobyt a poničen husity. Po husitských válkách Kokořín střídal své majitele. Od roku 1544 je hrad pustý. Další jeho osud zhoršilo rozhodnutí císaře Ferdinanda II., aby byl zařazen mezi prokleté hrady (hrady, které se nesměly udržovat). V roce 1894 byla zřícenina zakoupena pražským podnikatelem Václavem Špačkem. Jeho syn hrad pak nechal novogoticky zrekonstruovat. Hrad Kokořínnyní patří rodině Špačků. Kokořín přitahoval mnoho umělců. V minulosti byl častokrát namalován jako romantická zřícenina. Patřil také k oblíbeným místům Karla Hynka Máchy. Dominantou hradu je 38 m vysoká vyhlídková věž, upravená na vyhlídku. Ochozem po cimbuří se dá celý hrad obejít. K hradu Kokořín se váže řada pověstí o loupeživých rytířích. Pár metrů od hradu najdeme Máchovu skála.

Tajemný či magický renesanční hrad Houska umístěný ve východní části Kokořínských lesů. Hrad má prvky gotiky a patří k nejvýstižnější charakteristice pro dobu původního hradu z poloviny 13.století. Přestože nepatří ani mezi největší čí nejkrásnější hrad, stal se velmi oblíbeným cílem mnoha turistů. Původně na místě stálo hradiště, které nechal vybudovat pro syna Housku, Slavibor z rodu Pšovanů. Hrad byl vystavěn ve 13.století. Na počátku 16.století vzniklo mohutné vnější opevnění, které bylo následně v 17.století strženo. Při poslední rekonstrukci byly sníženy střechy. Na hradě Houska se vystřídalo soustu rodů. V roce 1924 koupil hrad prezident Škodových závodů v Plzni a po rozsáhlý opravách jej využíval jako reprezentativní sídlo své rodiny. Od roku 1950 byl na Housce umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Počátkem 20.století byl vydán potomkům původního majitele. Ti jej nechali opravit a zpřístupnit veřejnosti roku 1999. Nejpozoruhodnější místností hradu je hradní kaple. V kapli hradu Houska můžeme obdivovat nástěnné malby s biblickými výjevy. Další zajímavostí je Zelená komnata, jejíž stěny jsou zdobeny malbami z konce 15. století. Hrad je dnes centrem kulturních akcí, jakou jsou jarmarky, hudebníci či šermíři.