Hotel U Krále

Hrad Kost se nachází v oblasti Českého ráje. Přesněji leží v oblasti obce Libošovice v okrese Jičín, na pomezí dvou krajů – Středočeského a Kralovéhradeckého. Hrad Kost je jedním z našich nejzachovalejších středověkých gotických hradních komplexů. Jednou z jeho zvláštností je, že není postaven na kopci či skále, jako ostatní hrady, ale v pískovcovém údolí obehnaném stromy. Takže jej spatříte až ve chvíli, kdy se nalézáte těsně před samotným hradem. Hrad Kost byl postaven kolem roku 1349. Za dobu své historie Kost vlastnilo několik majitelů, v současné době je jejím majitelem rod Kinských. Kost dostal svůj název díky jeho nedobytností – Hrad je tvrdý jako kost. Další zajímavostí tohoto hradu je tzv. Bílá věž. Tato věž byla postavena na lichoběžníkovém půdorysu. Lichoběžníkový půdorys byl použit jako ochrana před salvou z děl a zajistil tak hradu jeho nedobytnost. Na hradě Kost si nenechte ujít dobovou mučírnu či černou kuchyni. V údolí hradu se nalézají dvě vodní plochy – jezera Bílé a Černé. V podhradí na vás pak bude čekat kočár tažený koňmi. Nechte na sebe dýchnout kus dávné historie a užíjte si nezapomenutelnou jízdu kočárem v okolí hradu Kost.

Hrad je hlavní turistické lákadlo a cíl, který dominuje městečku Pecka. Je rovněž nazýván Perlou Podkrkonoší. Samotný hrad byl postaven na počátku 14.století. Stavba hradu využívala členitého skalnatého terénu. Základem hradu Pecka byly dvě obranné věže, určené k ochraně vjezdu do hradu. Obě věže byly propojeny hradební zdí, uzavírající celé nádvoří. Nejznámějším majitelem hradu byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který byl známým cestovatelem, spisovatelem a hudebníkem. Po jeho smrti získal Pecku Albrecht z Valdštejna. V roce 1830 hrad Pecka vyhořel. Zpustlá stavba chátrala, až se změnila v ruinu. Dnešní expozice je věnovaná nejen historii hradu, ale i historii městečka Pecka. Součástí expozice je dochovaná středověká mučírna. Dále můžeme vidět černou kuchyni, která přibližuje tehdejší přípravu pokrmů V neposlední řadě najdeme ve sklepení galerii moderního sochařského umění. Prostory hradu jsou využívány pro koncerty, divadelní představení, přednášky, konference a svatební obřady či šermířské skupiny.Z hradu Pecka je krásný pohled na Sněžku.

Bozkovské dolomitové jeskyně leží na severním okraji obce Bozkov ve svahu plošiny Na Vápenci (485 m n. m.). Vznikly silnou korozivní činností podzemní vody v čočkovitém tělese vápnitých dolomitů, metamorfovaných a místy silně prokřemenělých. Tvoří dva poměrně samostatné systémy jeskynních chodeb a síní, které byly při zpřístupňování propojeny průkopy a dlouhou štolou. V nejnižších částech jsou trvale zaplaveny vodou vytvářející podzemní jezera, největší v Čechách. Vyznačují se neobvyklým rozsahem selektivní koroze stěn a stropů a ojedinělými formami těchto útvarů. Svou celkovou délkou dosud objevených prostor - 1060 m a výškovým rozpětím (denivelací) 43 m jsou nejdelšími dolomitovými jeskyněmi v České republice. Teplota vzduchu v jeskyni se pohybuje v rozmezí 7,5 - 9 °C, vlhkost 96 - 100 %, teplota vody v jezerech je 8 °C. Veřejnosti zpřístupněný okruh je dlouhý 350 m, s dobou prohlídky 45 minut. Bozkovské dolomitové jeskyně byly v roce 1999 prohlášeny národní přírodní památkou. Ročně je navštíví okolo 70 tisíc návštěvníků z celého světa.

Arnultovice se nachází 2 km severně od Hostinného. Dostupné jsou buď autobusem z Hostinného a nebo z Vrchlabí. Zámek postavil v 30. letech 19. st. Josef Karel Theer ze Silbersteinu. V roce 1858 byl přestavěn v novogotickém slohu. Jedná se o dvoupatrovou dvoukřídlou budovu s polygonální věží. V současné době slouží jako hotel.

Obec Barchov se nachází 20 km západně od Hradce Králové a 8 km jižně od Nového Bydžova. Barokní zámek postavený v roce 1737 Kryštofem Norbertem Voračickým z Paběnic. Zámek byl postaven jako podélná jednopatrová budova, se středním dvoupatrovým rizalitem, vrcholícím v trojúhelníkovém štítě, hlavním průčelím obrácený do zahrady. V současné době je v rukou skupiny restituentů, potomků posledního majitele a od té doby velice chátrá. Zámek je veřejnosti nepřístupný.

Hrad se nachází přímo v historickém centru Mladé Boleslavi na nepřehlédnutelném místě. Od r. 1972 zde sídlí Muzeum Mladoboleslavska. První část expozice muzea je věnovaná dějinám města a hradu v období od 18. do počátku 20. století. Navazující část expozice je věnována dějinám regionu (venkovská správa, společenský život a slavnosti, lidové kroje, bydlení, průmysl, doprava, zemědělská výroba aj.).

Krkonošský národní park, též KRNAP, je chráněné území v severní části České republiky. Z velké části leží na severozápadu okresu Trutnov, ale zasahuje také do okresu Semily a Jablonec nad Nisou. Severní hranice parku je vedena po státní hranici, která ho současně odděluje od Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně Krkonoš. Hranice ochranného pásma dále pokračuje od Žacléře a pak po ose silnice I/14 k Mladým Bukům, Rudníku, Vrchlabí, Jilemnici, Vysokému nad Jizerou a ke Kořenovu.

Zřícenina lesního hrádku Aichelburg je zajímavou ukázkou romantického životního stylu 19. století. Lesní hrádek vybudoval v roce 1863 lesní personál velkostatku Maršov dva roky po smrti bývalého majitele panství Bertholda Aichelburka. Chtěl tím vzdát hold tomuto osvícenému šlechtici, který se významně zasloužil o zlepšení životní úrovně svých poddaných a rozvoj průmyslového podnikání na Maršovsku. Hrádek napodoboval středověké tvrze, do hlavní haly se vstupovalo z nádvoří přes příkop po padacím mostě. Z haly se vstupovalo na vyhlídku na věži. Klenutý sklep sloužil jako stáj pro dva poníky. Později zde byl zřízen občasný hostinec a na nádvoří a okolních terasách se tancovalo. Už v roce 1875 byl objekt zpustlý. V roce 1901 se již hovoří o hrádku jako o zřícenině. V současné době je hrádek opraven a zpřístupněn veřejnosti.

Nad řekou Jizerou na vysokém táhlém ostrohu je možné spatřit zámek Benátecký, který je krásně vidět z dálnice Praha-Ml.Boleslav, kdy v noci bývá osvěteln. V zámku je umístěno muzeum. Nedaleko naleznete zříceninu hradu Dražice.

Kostel je v místě připomínán již r. 1350, původně to však byla gotická kaple. Nynější podoba kostela je zhruba z r. 1725, hřbitov, který kostel obklopoval byl v r. 1891 zrušen. Rozsáhlejší opravy byly provedeny v r. 1905 a v letech 1967-68. V kostele se nachází cínová křtitelnice z r. 1490 s nejstarším dochovaným záznamem jména Česká Skalice. Na hlavním oltáři je významné řezbárské dílo Severina Stolaře z Moravské Třebové z r. 1732. Dne 12. září 1837 měla v kostele svatbu Božena Němcová (tehdy Barunka Panklová). U kostela najdeme malou faru, jedná se o jednopatrovou zděnou barokní budova se šindelovou valbovou střechou a vnějším dvouramenným schodištěm, postavena byla r. 1731. V 19. století fara sloužila za obydlí duchovních ve výslužbě, kteří vykonávali nadační mše. U kostela najdeme sochu sv. Jana Nepomuckého z r. 1744 a sochy sv. Donáta a Floriána z dílny Matyáše Brauna a jeho žáků. Nedaleko kostela začíná modrá turistická značka vedoucí do Náchoda.

Hrad Rýzmburk je poprvé připomínán již roku 1319. Od roku 1595 je uváděn jako pustý. Ze zbytků zdiva byl později vystavěn ratibořický zámek a vyhlídkový altán.

Sjsjjd djdjd djdjdj

Zahrada u nás doma

Babiččino údolí je chráněné území a národní kulturní památka v okrese Náchod. Název údolí je odvozen od románu Boženy Němcové Babička, jehož děj sem spisovatelka umístila. Jedná se o údolí Úpy severně od České Skalice poblíž zámku v Ratibořicích. Tuto krajinu Babiččiným údolím nazval poprvé roku 1878spisovatel Otakar Jedlička působící ve Smiřicích jako lékař. Roku 1952 prohlásilo tehdejší Ministerstvo školství, věd a umění toto údolí za krajinnou a národní rezervaci, roku 1978 pak bylo prohlášeno národní kulturní památkou. K nejnavštěvovanějším místům údolí patří Staré bělidlo, domek čp. 7 u Viktorčina splavu. Zde prožila Božena Němcová roku 1844 prázdniny se svými dětmi a v románu Babička sem přenesla své vzpomínky z dětství prožitého s její babičkou Marií Magdalénou Novotnou na starém panském bělidle pod zámkem v nedalekých Ratibořicích. Původní bělidlo nechala majitelka zámku Kateřina Zaháňská zbořit roku 1830. Po 2. světové válce byl domek čp. 7 vybaven dobovým lidovým nábytkem ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Budova a okolí byly později dále upraveny roku 1970 při natáčení filmu Babička režiséra Antonína Moskalyka; jako připomínka románu zde stojí také sousoší babičky s dětmi a psy. Viktorčin splav za Starým bělidlem také v průběhu let změnil podobu; nejprve při stavbě zavodňovacích soustav v letech 1842 až 1848 a 1874 až 1875, později v rámci regulace toku Úpy ve 20. a 50. letech 20. století. Na místo původně dřevěného splavu bylo osazeno betonové a kamenné čelo - to bylo roku 1970 při natáčení filmu z důvodu obnovení staršího vzhledu obloženo kmeny stromů.

První písemná zpráva o existenci panského sídla a vsi v Ratibořicích pochází z roku 1388. Jako majitel je uveden rytíř Vaněk ze Žampachu, který se psával z Ratibořic. Od roku 1464 patřily Ratibořice k panství rýzmburskému. Tvrz v Ratibořicích nebyla obývána, začala chátrat a na konci 16. století zanikla. Roku 1582 zakoupil Ratibořice i Rýzmburk rod Smiřických ze Smiřic a oba statky byly připojeny k rozsáhlému panství náchodskému. Po bitvě na Bílé Hoře získali náchodské panství Trčkové z Lípy. Poslední český majitel, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl zavražděn spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634.

Je jistě nejznámější sousoším v Česku. Slavný akademický sochař Otto Gutfreund vytvořil v Babiččině údolí známé sousoší Babička s dětmi. Autorem architektonického řešení se stal architekt Pavel Janák. Sousoší Babička s dětmi patří k nejkrásnějším českým pomníkům. Je umístěno na konci aleje, která vede k Ludrovu mlýnu. Pomník byl slavnostně odhalen v roce 1922. Sousoší znázorňuje Babičku s dětmi. Děti se vrací z návštěvy mlýna – Barunka, Adélka, Jeník a Vilém, při procházce hledají děti na nebi své hvězdy, babička dětem říká, že každý má svou hvězdu, lidé bohem vyvolení mají hvězdy krásné, lidé jako Viktorka mají hvězdy zakalené.