Penzion Stará pošta

Hrad Litice nad Orlicí se nachází ve stejnojmenné části obce Záchlumí na mohutné skále obtékané Divokou Orlicí. Byl postaven pravděpodobně koncem 13. století za vlády Přemyslovců. V první polovině 15. století jej zdědil Jiří z Poděbrad. Ten si hrad oblíbil a provedl na něm velké opravy. Nechal postavit i nové hradby, věž a brány. Díky němu selitický hrad stal jedním z nejpřednějších pevností v zemi. Po smrti Jiřího z Poděbrad se zde sice vystřídalo několik majitelů, ale žádný o hrad nepečoval, a proto chátral několik stovek let. Koncem 18. století bylo na zřícenině hradu Litice provedeno několik nejnutnějších oprav a další opravy pokračovaly až o století později. Na hrad Litice se dostanete přímo z obce nebo lesem křivoklátskou stezkou. Na nádvoří za čtvrtou bránou můžete vidět tři kameny, do nichž jsou vytesány postavy mužů. Podle pověsti jsou to opravdoví lidé, kteří za své hříchy zkameněli. Celý hrad si můžete projít sami nebo s průvodcem. Součástí expozice jsou vnitřní prostory jižního paláce, ukázky archeologických nálezů z 15. až 17. století a také věž s rozhledem do okolí. Na nádvoří se každoročně konají různé šermířské turnaje, divadelní představení a další zajímavé akce.

Dnes domov důchodců, přístup na nádvoří hradu, v zahradách výstava dřevěných soch lidového umělce od hradu Lichnice. Po dohodě na kontaktním telefonu přístupná věž, ze které je krásný rozhled.

Kunětická Hora byla už odnepaměti vyhledávaným strategickým místem a také nespornou dominantou Polabí. V období druhé poloviny 14. století zde byl postaven velký hradní komplex s palácem, obytnou a kruhovou věží. Nevětší slávy se hrad Kunětická Hora dočkal za dob husitských válek. Bydlel zde husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka a nechal tehdejší hradní komplex přestavět. Bylo vybudováno dobře opevněné předhradí, jenž sloužilo k zimnímu pobytu vojsk. Další velká rekonstrukce hradu Kunětická Hora se konala na přelomu 15. a 16. století. Postupně došlo k přestavbě do pozdně gotické podoby, později do renesanční podoby a nakonec se z hradu stalo zámecké sídlo. Za třicetileté války byl bohužel hrad dobyt Švédy a vypálen. Následkem této události začal chátrat a přispěla k tomu i těžba kamene, díky které se dokonce západní a jihozápadní části hradu zřítily. Od druhé poloviny 20. století je hrad Kunětická Hora majetkem státu a až do dneška zde probíhají průběžné opravy. V současné době je možnost navštívit dva prohlídkové okruhy – palác a věž a také hradní kapli. Kromě prohlídek se na hradě Kunětická Hora konají také různé festivaly a jiné společenské a historické akce.

Dobrošov je vesnice, část okresního města Náchod. Nachází se asi 3 km na jihovýchod od Náchoda. V roce 2009 zde bylo evidováno 80 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 113 obyvatel. Dobrošov je také název katastrálního území o rozloze 3,98 km2. Podle obce Dobrošov byla také pojmenována rozsáhlá dělostřelecká tvrz, která byla východně od obce budována před druhou světovou válkou.

Vodní nádrž Rozkoš, s nadsázkou též přezdívaná Východočeské moře, je vodní dílo na potoku Rozkoši v Úpsko-metujské tabuli. Podle rozlohy je osmou největší přehradou v České republice. Účelem vodního díla je protipovodňová ochrana, nadlepšení průtoků v Labi, rekreace, vodní sporty a chov ryb pro sportovní i komerční využití. Ochrannou funkci plní ve vztahu k řece Úpě, která se vlévá do Labe. Rozkoš je zastávkou tažného ptactva, je zde provozován sportovní rybolov. Maximální plocha vodní plochy je 1001,3 hektarů. Celkový objem nádrže je 76,154 mil. m³. Vodní nádrž Rozkoš z vyhlídky u Lipí. Hlavní výtoková hráz je v koruně 412,5 metrů dlouhá a vede po ní 6 metrů široká asfaltová silnice, samotná koruna je 8,5 metrů široká a její výška nad základem je 26,4 metrů. Zajímavé je, že přehrada nemá bezpečnostní přeliv, jeho funkci plní vzdouvací objekt ve Zlíči. Samotná nádrž je rozdělena tzv. Rovenskou hrází do dvou částí, hráz je 1,7 kilometrů dlouhá a na západní straně u Spyty je opatřena 200metrovým betonovým přelivem. Nádrž je napájena Rozkoší, Rovenským potokem a přivaděčem z Úpy. Přivaděč z Úpy je dlouhý 2,34 kilometru. Stavba přehrady byla započata v roce 1951, ale následující rok byla stavební činnost přerušena. Od roku 1964 pokračovaly započaté práce a přehrada byla dostavěna roku 1969. Přivaděč z Úpy byl dobudován v roce 1972. Přehrada je ve správě Povodí Labe.

Zahrada u nás doma

gfsfgdfgfd popis

Sjsjjd djdjd djdjdj

Kostel je v místě připomínán již r. 1350, původně to však byla gotická kaple. Nynější podoba kostela je zhruba z r. 1725, hřbitov, který kostel obklopoval byl v r. 1891 zrušen. Rozsáhlejší opravy byly provedeny v r. 1905 a v letech 1967-68. V kostele se nachází cínová křtitelnice z r. 1490 s nejstarším dochovaným záznamem jména Česká Skalice. Na hlavním oltáři je významné řezbárské dílo Severina Stolaře z Moravské Třebové z r. 1732. Dne 12. září 1837 měla v kostele svatbu Božena Němcová (tehdy Barunka Panklová). U kostela najdeme malou faru, jedná se o jednopatrovou zděnou barokní budova se šindelovou valbovou střechou a vnějším dvouramenným schodištěm, postavena byla r. 1731. V 19. století fara sloužila za obydlí duchovních ve výslužbě, kteří vykonávali nadační mše. U kostela najdeme sochu sv. Jana Nepomuckého z r. 1744 a sochy sv. Donáta a Floriána z dílny Matyáše Brauna a jeho žáků. Nedaleko kostela začíná modrá turistická značka vedoucí do Náchoda.

Pomník sedící Boženy Němcové, který se nalézá v parčíku u křižovatky, nám dokládá, že se nacházíme v blízkosti kouzelného Babiččina údolí. Autorem pomníku je sochař František Veis.

Babiččino údolí je chráněné území a národní kulturní památka v okrese Náchod. Název údolí je odvozen od románu Boženy Němcové Babička, jehož děj sem spisovatelka umístila. Jedná se o údolí Úpy severně od České Skalice poblíž zámku v Ratibořicích. Tuto krajinu Babiččiným údolím nazval poprvé roku 1878spisovatel Otakar Jedlička působící ve Smiřicích jako lékař. Roku 1952 prohlásilo tehdejší Ministerstvo školství, věd a umění toto údolí za krajinnou a národní rezervaci, roku 1978 pak bylo prohlášeno národní kulturní památkou. K nejnavštěvovanějším místům údolí patří Staré bělidlo, domek čp. 7 u Viktorčina splavu. Zde prožila Božena Němcová roku 1844 prázdniny se svými dětmi a v románu Babička sem přenesla své vzpomínky z dětství prožitého s její babičkou Marií Magdalénou Novotnou na starém panském bělidle pod zámkem v nedalekých Ratibořicích. Původní bělidlo nechala majitelka zámku Kateřina Zaháňská zbořit roku 1830. Po 2. světové válce byl domek čp. 7 vybaven dobovým lidovým nábytkem ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Budova a okolí byly později dále upraveny roku 1970 při natáčení filmu Babička režiséra Antonína Moskalyka; jako připomínka románu zde stojí také sousoší babičky s dětmi a psy. Viktorčin splav za Starým bělidlem také v průběhu let změnil podobu; nejprve při stavbě zavodňovacích soustav v letech 1842 až 1848 a 1874 až 1875, později v rámci regulace toku Úpy ve 20. a 50. letech 20. století. Na místo původně dřevěného splavu bylo osazeno betonové a kamenné čelo - to bylo roku 1970 při natáčení filmu z důvodu obnovení staršího vzhledu obloženo kmeny stromů.

První písemná zpráva o existenci panského sídla a vsi v Ratibořicích pochází z roku 1388. Jako majitel je uveden rytíř Vaněk ze Žampachu, který se psával z Ratibořic. Od roku 1464 patřily Ratibořice k panství rýzmburskému. Tvrz v Ratibořicích nebyla obývána, začala chátrat a na konci 16. století zanikla. Roku 1582 zakoupil Ratibořice i Rýzmburk rod Smiřických ze Smiřic a oba statky byly připojeny k rozsáhlému panství náchodskému. Po bitvě na Bílé Hoře získali náchodské panství Trčkové z Lípy. Poslední český majitel, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl zavražděn spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634.

Je jistě nejznámější sousoším v Česku. Slavný akademický sochař Otto Gutfreund vytvořil v Babiččině údolí známé sousoší Babička s dětmi. Autorem architektonického řešení se stal architekt Pavel Janák. Sousoší Babička s dětmi patří k nejkrásnějším českým pomníkům. Je umístěno na konci aleje, která vede k Ludrovu mlýnu. Pomník byl slavnostně odhalen v roce 1922. Sousoší znázorňuje Babičku s dětmi. Děti se vrací z návštěvy mlýna – Barunka, Adélka, Jeník a Vilém, při procházce hledají děti na nebi své hvězdy, babička dětem říká, že každý má svou hvězdu, lidé bohem vyvolení mají hvězdy krásné, lidé jako Viktorka mají hvězdy zakalené.

Hrad Rýzmburk je poprvé připomínán již roku 1319. Od roku 1595 je uváděn jako pustý. Ze zbytků zdiva byl později vystavěn ratibořický zámek a vyhlídkový altán.

Mírov je hrad, který se nalézá na skalnatém ostrohu nad stejnojmennou obcí Mírov 5 km severozápadně od Mohelnice. Své jméno dala obec s hradem i lesnaté vrchovině (Mírovská), jíž je obklopena, a která je pod celkem Zábřežské vrchoviny. Hrad dnes slouží jako věznice.